2. přechodné období

Druhé přechodné období je definováno rozdělením Egypta - rozpadnutím Obou zemí. Na jeho začátku došlo k opuštění rezidence v Lištu, ležící 32 km jižně od Memfidy (Mennoferu), a přenesením královského dvora a sídla vlády do Théb (Vasetu). Konec období nastal dobytím hlavního města hyksóských králů v Avaridě ve východní deltě Ahmosem, králem Théb (Vasetu).

Opětovné sjednocení Egypta, jehož Ahmose dosáhl, nebylo přerušeno po dalších 400 let. Tyto dvě události dělí přibližně 150 let. Posledním faraonem sídlícím v Lištu byl pravděpodobně Merneferre Aj (asi 1695 - 1685 př.n.l.), protože byl posledním panovníkem 13. dynastie (podle seznamu králů uvedeného na Turínském papyru), který zanechal nápisy na památkách v Horním i Dolním Egyptě. Dobytí Avaridy můžeme datovat mnohem přesněji, mezi osmnáctý a dvaadvacátý rok vlády Ahmose, tedy v rozmezí let 1532 - 1528 př.n.l.

Problém písemných pramenů

Mimořádný problém představují písemné prameny, a to svou četností spíše než nedostatkem. Velké obtíže však činí také začlenění toho co nám říkají do archeologických důkazů. Mohou být rozděleny do šesti kategorií:

  1. seznamy králů, z nichž je nejpodrobnější hieratický papyrus známý jako Turínský kánon (sestavený ze starších seznamů v Memfidě (Mennoferu) za vlády Ramesse II.)
  2. Manethonova Aegyptiaka, dějiny sepsané ve třetím století př.n.l., která se dochovala pouze ve fragmentech přejatých pozdějšími kronikami
  3. královské nápisy z této i z pozdější doby, psané jako "propaganda"
  4. dobové soukromé nápisy, zvláště "pohřební biografie"
  5. administrativní záznamya to jak veřejné tak i soukromé
  6. literární a vědecké texty, jako jsou papyrus Sallier I a Rhindův matematický papyrus

Tyto texty jsou vždy cenné, ale přinášejí zároveň mnoho nejasností, protože ty nejvýznamnější z nich, tedy královské nápisy, byly často vytrženy ze svého původního kontextu. Většina thébských královských stél byla nalezena, zničena či znovu použita v pozdějších stavbách a v Avaridě se žádný popsaný kamenný element v monumentálních cihlových stavbách hyksóských králů nedochoval ve své původní vrstvě.

Druhé přechodné období můžeme rozdělit na dvě části. V první (1797 - 1690 př.n.l.) se panovníkům pravděpodobně dařilo udržet hranice a zajistit bezpečnost země. Ve stejném období ale do delty - hustě osídlené zvláště Asiaty - pronikaly semitské, churritské a árské národy. Egypťané je označovali Hekauchasut (Vládci cizích zemí), což Řekové přeložili jako Hyksós. Usadili se v Avaridě, ze které učinili své hlavní město. Tato invaze spadá zhruba do doby vlády Neferhotepa I. (kolem roku 1720 př.n.l.). Příchodem Hyksósů začíná druhá část Druhého přechodného období.

Podle Manetha založil hyksóský král Šeši (Salitis) 15. dynastii a kolem roku 1650 př.n.l. se nechal korunovat v Memfidě (Mennoferu), kterou Hyksósové dobyli. Panovníci této dynastie ovládali celou deltu a zprostředkovaně spravovali i střední Egypt a díky své armádě a spojenectví s núbijskými veliteli mohli také sledovat Horní Egypt a vládce v Thébách (Vasetu). V zemi prosadili své tradice, rabovali chrámy, egyptskou civilizaci ale nezavrhovali. Přejali titulaturu, faraonskou okázalost i hieroglyfické písmo. Tato civilizace, která vládla v Egyptě po dobu dvou dynastií zanechala po sobě významné dědictví - vozy, bronzové zbraně a podpořila rozvoj vědy.

Egyptští faraoni

Archaické období

První dynastie faraonů

Období Staré říše

1. přechodné období

Období Střední říše

2. přechodné období

Období Nové říše

3. přechodné období

Období úpadku

Období Ptolemaiovců

Mohlo by vás zajímat

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.