Kusai - Starověký Egypt

Kusai

Napsal Felgr Pavel on .

Město Kusai leží asi 40 km jižně od Hermopole (el-Ešmunén), která byla ve Střední říši správním střediskem této oblasti. Když Horemchauef navštívil mezi lety 1670 a 1650 př.n.l. rezidenci v Lištu, byla řeka ještě otevřená, krátce poté však byla v Kusai ustanovena hranice, kde musel každý, kdo se plavil z jihu, zaplatit i daň vládci Avaridy, pokud chtěl pokračovat dále.

Podle Kamosovy zprávy o zadržení posla, který nesl dopis od krále Apopiho králi Kuše, Hyksósové zřejmě ovládali cestu vedoucí ze "Sako" (snad dnešní el-Kes) přes oázy Západní pouště do núbijského Tumasu, ležícího na půli cesty mezi prvním a druhým nilským kataraktem. Touto cestou získal král Avaridy přístup ke spojencům - krutým králům Kuše - a ke zlatu.

Nejméně tři z pevností u kataraktů (Buhén, Migrissa a Uronarti) byly stále ještě funkční, i když se objevují pochyby, zda byly ovládány z Egypta či z Kuše; nicméně stále ještě byla kontrolována cesta přes oázy (od jižního konce) a vysílány výpravy do zlatých dolů.

Navzdory hranici v Kusai pokračoval pravidelný styk mezi Dolním Egyptem a Núbií po cestě přes oázy. Je to zřejmé z nálezů keramiky a hliněných pečetí v pevnostech u kataraktů a v hlavním městě Kuše Kermě. Přinejmenším v Buhénu navíc tento kontakt trval bez přestávky od 13. dynastie do počátku hyksóské 15. dynastie.

Naši představu o středním Egyptě můžeme ještě obohatit pohledem na skupinu pohřebišť, odkrytých asi 50 km jižně od Kusai v Dér Rífě, Mostageddě a Kau. Hřbitov S v Dér Rífě obsahuje hroby skupiny Núbijců, známých jako lid "pánvových hrobů" (podle jejich typických mělkých oválných hrobů), polokočovných chovatelů dobytka žijících na okraji pouště, jejich pohřebiště a sídliště se v Egyptě objevila v průběhu 13. dynastie.

Jsou ztotožňováni s Medžaji z Kamosových textů, kteří byli vysláni jako zvědové před Kamosovým loďstvem. Jejich typická ručně vyráběná keramika se vyskytuje na všech sídlištích Střední říše a lze ji nalézt i na severu až v Memfidě (Mennoferu). V Dér Rífě obsahují jejich hroby tell el-jahúdíjskou keramiku, srovnatelnou s typy, které nacházíme ve vrstvě E/1 v Tell ed-Dabě a které datujeme do poloviny 15. dynastie. Příbuzná egyptská keramika patří ke stylu memfidské oblasti Střední říše a naznačuje, že pohřebiště může pocházet z počátku 13. dynastie.

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.
  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě