fbpx

Kultury starší doby kamenné se v Egyptě udržely až do 6. tisíciletí př.n.l. Mladší doba kamenná zde tedy začala později než na Blízkém východě. Postupně zde vznikly dvě kultury – jedna v Horním Egyptě a druhá v deltě Nilu. V historii starověkého Egypta je tato doba označována jako Archaické období.

Podle některých pramenů se první člověk objevil v Egyptě již 700 000 let př.n.l. Nejstarší stopy člověka jsou kamenné nástroje v údolí Nilu. Na několika místech je doložena existence tlup v paleolitickém období. Pěstní klíny a další předměty nalezené mezi Káhirou a súdánským Chartúmem jsou staré 300 000 let. Na konci starší doby kamenné (25 000 – 10 000 let př.n.l.) se opracování kamene začalo podobat ale více technice používané v severní Africe – na Sahaře a Súdánu.

Klimatické změny – přesun obyvatel k Sahaře

Přibližně 10 000 let př.n.l. došlo k výrazným klimatickým změnám, které se projevovaly hlavně větším množstvím srážek. Voda v Nilu stoupala a obyvatelstvo se přesunulo dál k Sahaře a právě tato populace začal s výrobou keramiky, sbírala divoké obiloviny a pravděpodobně se naučila i ochočovat býky. Koncem 6. tisíciletí př.n.l. nastalo ale období sucha a proto se obyvatelstvo opět vrátilo ke břehům Nilu a to vedlo ke vzniku dvou neolitických kultur – první v deltě Nilu a druhé v Horním Egyptě.

V období mladší doby kamenné docházelo k usazování obyvatelstva, ochočování zvířat a rozvoji zemědělství. Původ mladší doby kamenné v Egyptě je nutno hledat na územní dnešní Sýrie a Iráku, odkud se do Egypta dostaly ovce, kozy, len a pšenice, nicméně v egyptské Západní poušti byly nalezeny stopy po pěstování ječmene z období 6 000 let př.n.l. Je tedy možné, že egyptská mladší doba kamenná má dvojí původ.