Abú Simbel – chrám slávy Ramesse II.

Ramesse II., největší faraon starověkého Egypta, vládl téměř sedmdesát let. Byl zároveň válečníkem i šiřitelem kultury a v zemi po něm zůstala řada velkolepých památek. Mistrovským dílem Ramesse II. je bezpochyby Abú Simbel.

Skalní chrámy v Abú Simbelu leží nedaleko súdánských hranic na jižním okraji Násirova jezera. Velký chrám zasvěcený Ramessovi II. a Malý chrám zasvěcený jeho manželce, královně Nefertari, jsou jedním z nejúžasnějších děl egyptské architektury.

Na rozdíl od klasického vršení kamenných kvádrů zde byly chrámy vytesány přímo do skály. Egypťané nejprve vykopali do skály dva hluboké otvory, v nichž byly zřízeny svatyně. Do vnější strany skály potom vytesali průčelí, které se skládá z nehybných kamenných soch Ramesse II., jeho manželky Nefertari a dalších členů královské rodiny. Postupně vnitřní prostory zvětšovali, z ponechaných sloupů rostlé skály vytesávali pilíře s usiroformními sochami Ramesse II. Do vyhlazených stěn pilířových síní byly vytesány reliéfy, které zdůrazňovaly panovníkovi zásluhy.

Snad již od počátku byla u chrámu Ramesse II. v Abú Simbelu plánována přesná astronomická orientace, která umožnila jev, kdy v den jarní a podzimní rovnodennosti sluneční paprsky osvítí nejzazší místnost chrámu a dotknou se soch bohů a samotného Ramesse. Ramesse tak trochu bohy obelhal, neboť sluneční paprsky spočinou na jeho soše o trochu déle než na ostatních, jakoby tím naznačovaly, že právě Ramesse II. je ze všech bohů největší a nejvíce hoden poct.

Abú Simbel – znovuobjevení chrámu Ramesse II. v písku

Podle legendy se o existenci Abú Simbelu údajně nesměli dozvědět žádní cizinci, jen místní obyvatelé o tom věděli. Na počátku 19. století byl monumentální komplex téměř celý pohřben pod pouštním pískem. Znovuobjevení chrámu Ramesse II. v Abú Simbelu patří mezi největší události moderní egyptologie.

Do Núbie bylo vypraveno několik expedic. Roku 1815 zkoumal Angličan Bankes chrám zasvěcený Nefertari, ale kvůli písku se tam nedostal. Bývalý francouzský konzul Drovetti se snažil přesvědčit místní obyvatelé, ale marně. Úspěšnější byl ve stejném roce britský konzul Henry Salt. Financoval expedici, jejíž vedení svěřil slavnému italskému dobrodruhovi Giovannimu Battistovi Belzonimu.

Giovanni Battista Belzoni v Abú Simbelu

V září 1815 přistál Giovanni Battista Belzoni nedaleko chrámů v Abú Simbelu. O rok později se na místo vrátil a přesvědčil feláhy, aby mu pomohli s odhrabáním písku od vchodu, kterým by se dostal do nitra chrámu. Tři týdny trvalo, než se podařilo proniknout do spea (skalního chrámu) Ramesse II. Písek tento architektonický div po dlouhou dobu chránil před poškozením. Ve světle pochodní obkresloval někdy lépe, někdy hůře, úžasné reliéfy.

V roce 1829 se Champollion se svým týmem spolupracovníků dostali do Velkého chrámu, který Champollion v jednom ze svých dopisů označil jako neobjevený, neboť nákresy Belzoniho a Gaua, které oba předtím publikovali, byli prý velmi vzdáleny skutečnosti.

Po stranách vstupu do chrámu Ramesse II. nad nímž je zobrazení Rea v jeho Horově podobě, jsou vytesané do pískovce čtyři dvacetimetrové kolosy. Sochy a zvláště jejich obličeje zaujmou svou mimořádnou jednoduchostí. Zobrazují sedícího Ramesse II., který má na hlavě pokrývku hlavy nemes a korunu pšent. U nohou čtyř obrů stojí menší sochy, které zachycují členy královské rodiny – dcery Ramesse Nebettaui, Bentanat a Meritamon, několik princů, královnu matku Cuji a faraonovu manželku Nefertari. Tři kolosální sochy se zachovaly ve výjimečně dobrém stavu. Čtvrtá socha, umístěná vlevo od brány, je zachována jen do výše kolen. Hlava a tělo sochy leží na zemi.

Chrám Ramesse II. v Abú Simbelu – nevídaná síň

Nad vchodem do skalního chrámu Ramesse II. je znázorněno rébusovým způsobem trůnní jméno Ramesse II. Sluneční bůh Re se sokolí hlavou drží v rukou žezlo weser a bohyni Maat. Vchodem se vstupuje do první místnosti, velké pilířové síně. V tomto sále o rozměrech 18 m x 16,7 m se tyčí osm desetimetrových pilířů. K nim jsou vázány sochy v podobě Usira s rysy Ramesse II. Sochy v levé polovině síně mají na hlavách hornoegyptské koruny, sochy v pravé polovině mají spojené koruny Horního a Dolního Egypta pšent.

Strop velké pilířové síně je zdoben obrazy supů s roztaženými křídly, mezi nimiž jsou texty psané hieroglyfy. Na stěnách jsou zachyceny historické výjevy připomínající války. Za velkou pilířovou síní následuje malá pilířová síň, která je dlouhá 11,2 metru a široká 7,7 metru. V ní stojí čtyři čtverhranné pilíře. Zdi jsou zdobeny liturgickými výjevy a scénami přinášení nejrůznějších obětin.

Z malé pilířové síně vedou tři průchody do příčné předsíně – 3,2, metru. V západní stěně předsíně jsou tři vchody vedoucí do poslední části chrámu. Levý a pravý vchod ústí do dvou malých kaplí. Prostřední vchod vede do kaple se sochami bohů. V této malé místnosti o rozměrech 4 x 7 metrů se nacházejí čtyři sedící sochy vytesané do skály. Zobrazují Reharachteje, zbožštěného Ramesse II., Amon-Rea a Ptaha. Těmto čtyřem božstvům je zasvěcen celý chrám.

Po stranách hlavního traktu je ještě osm bočních komor. Do čtyř z nich lze vstoupit z hlavní pilířové síně. Komory jsou úzké a nízké, zřejmě nebyly dokončeny. Měly se zde ukládat předměty používané při každodenním rituálním uctívání kultu.

Abú Simbel a jeho tajemství

Od svého znovuobjevení přitahuje Velký chrám v Abú Simbelu milovníky tajemství. Rozložení jednotlivých místností umožňuje, aby slunce dvakrát ročně úplně osvítilo čtyři sochy božstev v zadní části chrámu. Podle některých odborníků pronikal „svazek paprsků posvátného nebeského tělesa“ do chrámu v určitá data, která zřejmě souvisela s daty narození a korunovace Ramesse II. Jiní egyptologové se zase domnívají, že chrám v Abú Simbelu sloužil jako observatoř. Abú Simbel byl vybudován pro slávu Ramesse II., jeho význam však byl mnohem hlubší.