Egypťané a balzamování

V období prvních dynastií začali Egypťané těla mrtvých balzamovat, aby je co nejlépe uchránili před přirozenou zkázou rozkladu. Mumifikace ve svém počátku nebyla příliš spolehlivá a proto Egypťané zakrývali obličej zesnulého pohřební maskou. V počátcích se lněná obinadla na hlavě mohla potáhnout slabou vrstvou sádry a po jejím zatuhnutí se inkoustem domalovaly oči, obočí a ústa. Tělo se ukládalo do hranatého sarkofágu, který představoval příbytek věčnosti.

Od Prvního přechodného  období a obdobím Střední říše se na hlavu začala nasazovat pohřební maska. Pohřební maska byla později doplněna kartonáží (lepené plátno) nebo perlovou síťkou, která chránila zbytek těla. Pohřební maska měla mumii dávat lidský vzhled a umožnit jí tak přístup do záhrobí. V tomto období se masky zhotovovaly z kartonáže nebo dřeva, masky faraonů a někdy i vysoce postavených úředníků ze zlata. Za Ptolemaiovců a později v Římské době se masky zhotovovaly ze sádry nebo je nahradily mumiové portréty, které se kreslily přímo na dřevěnou destičku nebo kus plátna.

První pohřební masky

První pohřební masky zakrývaly nejen hlavu, ale i horní část zad a hrudníku. V Prvním přechodném období byly ještě celkem vzácné, ale v období Střední říše se velice rozšířily. Pohřební maska kopírovala tvar hlavy a byla celá omalovaná. Byl zvýrazněn obličej s dlouhou parukou a krk s několikařadým perlovým náhrdelníkem. Zbytek masky byl nabarven bílou nebo žlutou barvou. Čelenka přidržovala paruku byla vepředu ozdobena jednoduchým poupětem lotosu nebo lotosovým květem. Součástí masky ale nikdy nebyly paže.

Muži měli často na masce přirozený knír a vous, někdy byl doplněn i vousem rituálním. Místo očí se zasazovaly černé a bílé kameny jako například obsidián nebo alabastr. Ženské poprsí bylo zachyceno reliéfem. Celá maska byla dost stylizovaná, jednotlivé části obličeje byly zvýrazněny černými čarami. Protože mumie bývaly pokládány na bok, byla maska uchycena provázky, které se protahovaly otvůrky ve spodní části kartonáže.

Pohřební maska napomáhala vzkříšení zesnulého

Ke konci Střední říše se začaly objevovat i objemnější masky, na kterých byl malý obličej v kontrastu s těžkou a dlouhou parukou. Pod náhrdelníkem byl do sloupce uspořádaný text se jménem zesnulého. V období Nové říše se masky ještě rozšířily - byly menší a tak nezakrývaly záda, ale jen hlavu a krk, někdy i hrudník. Vždy byly zdobeny dlouhou parukou, několikařadovým perlovým náhrdelníkem a občas i znázorněním paží. Obličej byl ale podstatně méně stylizován. Časté bylo vykládání sklovinou nebo polodrahokamy. Některé masky byly namalované na žluto, jiné byly částečně potaženy zlatou fólií, zbytek těla pak zakrývala obdélníková omalovaná kartonáž.

Zlato pro nejbohatší

Později se objevily také kovové pohření masky. U prostých občanů to byla jednoduchá vyklepaná zlatá fólie, faraoni si nechávaly zhotovit masky z pečlivě opracovaného masivního zlata, které mohlo být vykládáno sklovinou nebo polodrahokamy. To je případ například pohřební masky Tutanchamona (18. dynastie) a Pasbachaenniuta I. (21. dynastie).

Za Ptolemaiovců a následně v Římské době egyptské zádušní zvyklosti přežívaly, ale změnil se obvyklý tvar masek i jejich výzdoba. Objevili se na nich obličeje a účesy v řeckém a římském stylu, ale po stranách se stále nacházela egyptská božstva. Hlava vystupovala z pozadí a na obličeje se malovaly skutečné portréty.

Dovolená v Egyptě

Dokumentární filmy

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.