Egypťané a balzamování

V nejstarších dobách se těla pohřbívala do jam vyhloubených v pouštním písku. Pokládala se na bok do polohy plodu s pokrčenýma rukama i nohama. Mrtvoly se tehdy ještě nemumifikovaly, někdy se ale zašívaly do kozí nebo gazelí kůže či do rohože. Okolo mrtvého pozůstalí rozložili několik předmětů, které používal (palety na líčidla, keramiku a šperky), což byla jeho výbava potřebná k přežití v záhrobí.

Tělo bylo přímým stykem s horkým a suchým pískem samovolně mumifikováno a vznikaly tak tzv. přírodní mumie. Jelikož hroby v té době nebyly na povrchu označovány žádnou výraznější nadzemní částí, ale pouze prostým písečným rovem, mohlo docházet ke znovuodkrývání již vysušených těl. Takto mohli Egypťané získat nejstarší informace o mumifikaci, jejíž postupy posléze zvládli a zdokonalili.

První rakve z proutí, dřeva nebo pálené i nepálené hlíny se objevily na počátku Archaického období. Těla se do nich ukládala skrčená, takže byly poměrně malé - jejich délka se pohybovala mezi sto až sto dvaceti centimetry. Byly oválné nebo hranaté, někdy měly víko tvořené prkny nebo hliněnou deskou. Občas také byla těla ukládána vsedě do velkých kruhových keramických nádob. Druhá taková nádoba pak mohla sloužit jako víko. Se započetím používání rakví vyvstala důležitost vysušení a dobrého uchování těla. Jak těla nebyla v přímém kontaktu se suchým pískem jako dříve, začala se rychle rozpadat. Egypťané tedy ve snaze těla zachránit přistoupili k mumifikaci.

Sarkofágy a rakve v období Staré říše a Střední říše

V období Staré říše se používaly hranaté rakve a sarkofágy, které se vyráběly z vápence, alabastru nebo žuly, řidčeji ze dřeva. Značně masivní schrány bývaly vytesány z jediného kusu kamene. Víka byla plochá nebo mírně vyklenutá s vyvýšenou okrajovou hranou. Stěny sarkofágů byly zdobeny polychromovanými reliéfy, které představovaly symbolické průčelí paláce. V druhé polovině Staré říše mohly být vnitřní stěny vápencových sarkofágů zdobeny pásem hlavních titulů majitele hrobky a jeho jmény.

Dřevěné rakve jsou charakteristické pro První přechodné období a Střední říši. Zesnulí tehdy byli pohřbíváni do jedné nebo do dvou hranatých rakví, které se pak vkládaly do sebe. Schrána byla zdobena zevnitř i zvnějšku. Ve výzdobě se obvykle opakovala tatáž témata, která se v jednotlivých oblastech jen mírně lišila. Namalované a vyryté formule měly mrtvému zajistit ochranu různých božstev, například boha království mrtvých Usira nebo jeho sester Esety a Nebthety, které ho střežily a vdechly mu život. Ležící těla se začala pokládat na levý bok, aby jejich obličej směřoval k východu.

Antropomorfní rakve ke konci Střední říše

Na vnější východní stěnu rakve se kreslily dvě oči vedžat, díky nimiž mohl zesnulý sledovat dění ve světě živých. Celá vnitřní část rakve byla zdobená malbami, které představovaly pohřební výbavu a potraviny, které mrtvý nezbytně potřeboval k životu v záhrobí. Na malbách bychom našli také sýpky s obilím. Šperky, vyrovnané suknice a sandály, džbány na podstavcích. Hustě psané sloupce hieroglyfů uváděly některé formule z Textů rakví, které měly být mrtvému pomůckou při jeho pouti. Za očima vedžat na vnitřní východní stěně rakve byly namalovány nepravé dveře, jimiž mohla duše zesnulého vstoupit do světa živých.

Na konci období Střední říše se objevily antropomorfní rakve, které měly tvar ležícího těla nebo mumie. Obecně se rozšířily teprve v Druhém přechodném období. Díky antropomorfnímu tvaru získaly sarkofágy či rakve nové poslání - mohly sloužit jako náhrada těla v případě, že tělo zmizelo. Oči vedžat jsou spojením oka lidského a oka sokolího. Symbolizovaly fyzickou celistvost a dobré tělesné zdraví. Často byly zobrazeny na amuletech, které chránily své nositele.

Související články

Dovolená v Egyptě

Dokumentární filmy

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.