Bohuslav Hasištejnský (1461 – 1510)

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic se narodil v roce 1461 v Hasištejně u Chomutova. Studoval v Itálii (Bologna, Ferrara), kde se také seznámil s humanismem.

V roce 1482 získal Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic hodnost doktora církevního práva. O rok později se stal vyšehradským proboštem a byl také ve službách krále Vladislava II., na jeho pražském i budínském dvoře (1502 – 1503).

V letech 1490 – 1491 procestoval Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Malou Asii, Palestinu a severní Afriku. Po roce 1503 se na hradě Hasištejně, kde měl na svou dobu velkou knihovnu antických a humanistických autorů, věnoval literární činnosti a vedení soukromé humanistické školy.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic udržoval čilou korespondenci se svými významnými současníky (Augustin Olomoucký, Jan Šlechta, Jeroným Balbus, Konrád Celtes ad.). Jeho přátelství s Viktorinem Kornelem ze Všehrd ukončily rozpory v náboženských i osobních záležitostech. Horlivý katolík Hasištejnský se (nesprávně) domníval, že Viktorin Kornel ze Všehrd (kališník a příznivec Jednoty bratrské) napsal báseň Papae mastic (Bič na papeže), v níž spatřoval parodii své skladby.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic patří k našim předním latinsky píšícím humanistům. Je autorem básnického a prozaického díla, v němž reaguje na soudobé události a problémy. Z jeho děl tojí za zmínku veršovaná satira na mravy Čechů „Ad sanctum Venceslaum satira, in qua mores procerum et popularium patriae suae reprehendit“ (1489) a podobně zaměřená prozaická práce „De situ Pragae et incolentium moribus“. Po vzoru antických a humanistických autorů napsal traktáty „De miseria humana“ (1495) a „De avaritia“ (1499).