fbpx

Egypťané milovali lov (stejně jako všechny středověké civilizace). Lov ve starověkém Egyptě se konal buď v poušti nebo v močálech. Poušť a močály byly útočištěm divoké zvěře, kterou Egypťané často a rádi lovili. Některá zvířata byla považována za ztělesnění bohů a proto byla uctívána v celé zemi.

Pokud někdo vidí Egypt jako vyprahlou zem, zapomíná na „tepnu života” – na řeku Nil. Každoroční záplavy přinášely do údolí úrodné bahno, které zajišťovalo dobrou úrodu, ale bylo také útočištěm velkého množství zvířat. Tím byl pro Egypťany i přísunem potravy.

Lov v močálech

Lov ve starověkém Egyptě nebyl jen výsadou bohatých. Mohutné papyrové a rákosové porosty vytvářely v deltě hustou džungli, kde lidem hrozilo mnoho nebezpečí. Těsně pod hladinou číhali na svou kořist krokodýli, kteří byli nebezpečím nejen pro drobnou zvěř, ale také pro rybáře, lovce na člunech nebo sběrače papyru.

Žila zde také stáda hrochů, kteří byli postrachem zemědělců, protože v noci chodili „hodovat” na jejich pole, která po hostině ještě notně podupali. Krokodýli a hroši byli vládci močálů – hroší mláďata byla pro krokodýly snadným soustem, ale v dospělosti měli hroši vždy navrch. Jejich obrovité čelisti byly příliš silné na to, aby s nimi mohli krokodýli bojovat.

V močálech žilo také velké množství ptáků – plameňáci, volavky, ibisové, sluky, kachny a husy. Všichni ptáci (ale hlavně jejich vejce) byli neustále ohrožováni velkým množstvím divokých koček. Více o druzích ptáků se dozvíte ve zvláštní kapitole. V jezírkách žily také vydry, želvy a žáby. V noci patřil močál sovám, kalousům a sýčkům. Břehy řeky měly pochopitelně i stinné stránky – množství komárů, štírů a mračna kobylek Egypťanům značně znepříjemňovala život. Zejména nájezdy kobylek byla pohromou pro Egypťany.

Lovecké výpravy do pouště

Výprava do pouště se leckdy měnila v nebezpečné dobrodružství. Na jejím okraji začínal svět pro Egypťany ne zcela známý – masy pohyblivého písku, kam se (s výjimkou lovů) vůbec nevypravovali. Vládci pouště byli lvi, rysové, gepardi a hyeny. Ty se Egypťané pokoušeli za prvních dynastií neúspěšně ochočit. V poušti bylo možné také narazit na pštrosy (jejich pera byla velmi ceněná), gazely, adaxy, antilopy a kozorožce. V norách se ukrývali králíci, zajíci, dikobrazi a afričtí skunkové.

Není bez zajímavosti, že ve starověkém Egyptě žili běžně daňci a jeleni, ale nosorožci, sloni a žirafy se přesunuli více na jih k Núbii. O tom, že právě v Núbii žilo mnoho slonů svědčí i to, že jednou z nejdůležitějších surovin, která se do Egypta dovážela, byla slonovina.

Lov ve starověkém Egyptě byl pochopitelně velmi nebezpečný a lovci museli dávat dobrý pozor, aby je nepozornost nestála život.

Vápencová socha lva

Vápencová socha ležícího lva – krále zvířat. Zvlášť se proslavil ochočený lev Ramesse II.,
který doprovázel svého pána do bitev.