Německý jezuita Athanasius Kircher se nejprve zabýval literaturou, matematikou, fyzikou a přírodopisem. V roce 1618 vstoupil Athanasius Kircher do řádu jezuitů a v jejich školách se vzdělával. V roce 1630 se stal profesorem matematiky a orientálních jazyků na univerzitě ve Würzburgu. Dlouho tam ale nepobyl, protože se blížila třicetiletá válka a on musel uprchnout.

Athanasius Kircher odjel do Avignonu a později do Říma, kde se usadil. Díky intervenci Nicolase Claude Fabri de Peireska u kardinála Barberiniho se mohl nerušeně věnovat studiu koptštiny a luštění hieroglyfů. Kircher se stal symbolem všeho co bylo v postupné procesu rozpoznávání hieroglyfů nelogické a výstřední - částečně ale neprávem.

Kircher se domníval (a v tom se velice mýlil), že hieroglyfy mají čistě symbolický význam. Jeho vývody byly tedy mylné, ale i přes nesprávnost velice pozoruhodné. Například jméno faraona 26. dynastie Haibrea

kartuš Haibre

hieroglyfický zápis jména faraona Haibrea

Hieroglyfický zápis jména faraona Haibrea skládající se ze šesti znaků četl jako "laskavosti boha Usira musí být poskytovány prostřednictvím posvátných obřadů a řady duchů, aby bylo dosaženo blahodárnosti Nilu". Jedná se o skutečně pozoruhodný závěr pokud víme, že faraonovo jméno znamenalo "Reovo srdce je potěšeno". Nejvýznamnějším počinem Kirchera bylo sepsání čtyřsvazkového díla Oedipus aegyptiacus. Toto dílo sepsal Kircher mezi lety 1652 - 1654.

Peiresc a jeho spolupracovníci si po analýze prací zaslaných Kircherem uvědomil řadu jezuitových omylů, ale i nadále do něj vkládal (nebo alespoň předstíral, že vkládá) svoji důvěru.

Kircher a koptština

Podle některých historiků je Athanasius Kircher tím, kdo jako první nalezl spojitost mezi koptštinou a egyptštinou. To ale není zcela pravda, protože od roku 1629 byl o této souvislosti přesvědčen Peiresc. Toho roku dostal dopis od svého přítele z Egypta, který si při rozhovorech s Kopty uvědomil, že je to poslední stádium vývoje egyptského jazyka. Pokud se tedy nějaký Evropan chtěl pustit do studia koptštiny, musel se také pustit do arabštiny. Po prostudování Kircherových prací dva vědci z Peirescova okolí došli k překvapivému závěru - Kircher neuměl ani koptštinu ani arabštinu!

Jak je tedy možné, že byl považován za vzdělance, který významně přispěl k rozluštění hieroglyfů? Připomeňme si, že se Kircher usadil v Římě - samotném srdci katolické církve, která v té době stvrzovala všechny vědomosti a znalosti. Katolická církev necítila potřebu šířit vědomí o národu, který biblická tradice líčila v ponurých barvách a Kircher díky svým stykům u papežského dvora tak byl považován za vědce katolické církve. Jeho výsledky tedy nebyly tak pozoruhodné jako u jiných vědců, kteří ale neměli právě styky u papežského dvora.

Jean-Francois Champollion se narodil 23. prosince 1790 v městečku Figeac, kde vyrůstal v knihkupectví svého otce. Záhy přišel na chuť knihám – především slovníkům. Jeho starší bratr se připravoval na dráhu knihovníka, ale Jean-Francois Champollion se jako desetiletý snažil číst Vergilia a Homéra v originále! O rok později se vydal za bratrem do Grenoblu.

Ve škole sice Champollion nepatřil k nejpilnějším žákům, ale rád se ponořoval do studia orientálních jazyků a tak brzy ovládal hebrejštinu, chaldejštinu, syrštinu, etiopštinu a arabštinu. Zde se také poprvé setkal se starověkým Egyptem, protože navštěvoval prefekta departementu Isére Josepha Fouriera. Ten se o několik let dříve zúčastnil výpravy do Egypta a díky své funkci generálního tajemníka Institutu, který v Egyptě založil Bonaparte po vzoru Francouzského institutu v Paříži, si přivezl domů sbírku předmětů, která mladíka fascinovala.

Champollion zlomil "pečeť na rtech pouště"

kartušePo pádu Bonaparteho se Jean-Francois Champollion dostal na nějakou dobu do vězení a potom se na nějaký čas uchýlil do Figeaku. Zde se pustil do studia Rosettské desky. Klíč k tajemství písma starého několik tisíciletí však neposkytla tato slavná stéla. Díky kartuši Ramesse II. pochopil, že hieroglyf může znázorňovat i zvuk. Jak na to Champollion přišel?

Vycházel z kartuše, která obsahovala určitý počet znaků. Podle toho tedy bylo zřejmé, že šlo o faraona, neboť do kartuše se zapisovala jména panovníků starověkého Egypta. Z koptštiny znal znak hieroglyf, který odpovídal písmenu "S". Pak dokázal snadno přečíst znak kartuše, který znal také z koptštiny. Věděl, že jeho význam je slunce, které se egyptsky řeklo RA. Ani znak hieroglyf mu nečinil velké potíže, protože na Rosettské desce přeložené do řečtiny znamenal "den, kdy se narodil" a vyslovoval se "MISÉ". Tento znak tedy odpovídal písmenu "M". Protože v hieroglyfech nebyly samohlásky pochopil, že se tento znak vyslovoval "MES" spojením M a S.

To vše dohromady pak dalo RA + MES + S = RAMESSE neboli "Ra ho zplodil". A nakonec sokol hieroglyf determinativ, který naznačoval, že šlo o božstvo. Faraon byl totiž považován za živého boha. Champollion tedy věděl, že má před sebou kartuši faraona Ramesse II.

Po sedmnácti měsících pobytu v Egyptě přistál Champollion 23. prosince 1829 v přístavu Hyères u Toulonu, přesně v den svých devětatřicátých narozenin. Champollion vyčerpaný dlouhou cestou musel nyní zůstat v jednoduché ubytovně (celá posádka lodi musela projít nejprve karanténou, která měla zabránit šíření morové epidemie), což pro Champolliona nebylo při jeho zdravotním stavu ideální. Champollion trpěl chronickou bronchitidou, cukrovkou, míval prudké záchvaty dny a také problémy s játry.

Thomas Young se narodil 13. června 1773 v městečku Milverton. Thomas Young pracoval jako lékař, ale je známý svou definicí modulu pružnosti a také díky pokusu s takzvanými Youngovými štěrbinami. Tímto pokusem vysvětlil jev, kterému říkáme interference světla. Přispěl také k rozvoji egyptologie tím, že se pokusil rozluštit text Rosettské desky.

Thomas Young patřil mezi první badatele, kterým se podařilo rozluštit některé hieroglyfy. Angličané měli originál Rosettské desky a byly proto oproti Francouzům ve výhodě. V roce 1814 dokončil Thomas Young překlad démotického textu z Rosettské desky a o několik let později zaznamenal pokrok v pochopení hieroglyfické abecedy.

Současně s ním se o rozluštění hieroglyfů pokoušel také Francouz - Jean-Francois Champollion. Ten ale na rozdíl od Younga vycházel ze svých jazykových znalostí - zejména ze znalostí koptštiny. To byl jazyk egyptských křesťanů a Champollion správně usoudil, že pokud pochopí tento jazyk, bude to velký posun v tom porozumět hieroglyfům.

Co ukrývají hieroglyfy

Roku 1823 vydal Thomas Young tiskem dílo nazvané Zpráva o nedávných objevech týkajících se hieroglyfického písma a starověkého Egypta. O rok dříve ale Jean-Francois Champollion podal důkaz o tom, že se mu (za pomoci znalostí koptštiny a kartuše Ramesse II.) podařilo rozluštit hieroglyfy. Young oceňoval zásluhy Champolliona, ale také žádal, aby Champollion uznal, že se částečně opíral o jeho poznatky. To Champollion odmítl, protože některé závěry Thomase Younga byly chybné.

Přes vzniklý spor mezi Brity a Francouzi, který měl i politický kontext, Champollion později umožnil Youngovi přístup k démotickým rukopisům v muzeu Louvru v Paříži, jehož správcem se stal.

I přes nepravidelnou školní docházku absolvoval Heinrich Brugsch roku 1848 maturitu. Ještě téhož roku vychází i jeho první rukopis Skriptura Aegyptiorum demotica, ve kterém se Brugsch označuje jako „Disciplius primae classes gymnasii realis“, nebo-li žák prvního ročníku reálného gymnázia.

Brugsch sám sebe stylizuje do pozice geniálního rozluštitele démotického písma, mějme však na zřeteli, že mohl použít práce Thomase Younga. Král Friedrich Wilhelm IV. a Alexander von Humbolt byli na Brugschovu osobu upozorněni a podporovali jej všemi možnými způsoby. Snaha Heinricha Brugsche navštěvovat Lepsiovy přednášky ještě před složením maturity byla Lepsiem zamítnuta. Ani v pozdější době se jejich vzájemný vztah nezlepšil.

Díky získané podpoře mohl Heinrich Brugsch realizovat studijní cesty do Paříže, Londýna a Turinu. Svá studia archeologie a jazykovědy započal v Berlíně. Po ukončení studia podnikl – na náklady krále – v roce 1853 první vědeckou cestu do Egypta. Zde se setkal s francouzským vědcem Augusté-Édouardem Mariette, který prováděl u Memfidy vykopávky.

V roce 1851 se Heinrich Brugsch v Berlíně oženil. Se svou manželkou Pauline měl jednu dceru a dva syny. Jedním ze svědků byl Alexander von Humboldt. V roce 1854 – po svém návratu – byl na Berlínské univerzitě habilitován; jeho habilitační práce pojednává o Hegelschově filosofii. Heinrich Brugsch byl jmenován docentem. Zároveň byl činný jako asistent Egyptského muzea v Berlíně, které v té době vedl Joseph Psalacqua.

Brugschova druhá cesta do Egypta

Druhá vědecká cesta vedla Brugsche opět do Egypta – 1857 až 1858. Výsledky této cesty byly zveřejňovány v letech 1857 – 1860 a tvoří základnu pro celkové zkoumání předřecké geografických údajů Egypta a sousedních zemí. Z postu úředníka doprovázel pruské velvyslance pod vedením Johanna Heinricha von Minutoli do Persie (květen 1860 – červen 1861). V roce 1864 založil Heinrich Brugsch v Berlíně časopis egyptského jazyka a dějin starověku.

Na podzim roku 1864 byl Heinrich Brugsch jmenován pruským konzulem v Káhiře. Roku 1868 se Brugsch vrací zpět do Německa – Göttingen, kde je jmenován profesorem egyptologie. Jen těžko se zde sžívá s vědeckým způsobem práce, a tak se roku 1870 na vyzvání vicekrále, Ismaela Pherika Paschi, ujímá vedení Exile d´Égyptologie, zřízené v Kairo. Roku 1873 byl povýšen. Ve stejném roce zastupoval Brugsch Egypt na světové výstavě ve Vídni. O čtyři roky později, r. 1877, reprezentoval Egypt na průmyslové výstavě v Philadelphii.

Po svržení vlády vicekrále se Heinrich Brugsch vrátil zpět do Berlína (1879) v naději, že bude jmenován nástupcem A. Mariettese (Antikendienst Aegyptens). Bohužel až do doby Nassera byli jmenováni vždy jen Francouzi. Roku 1881 byl Brugschovi vicekrálem Muhammadem Taufike Paschou udělen titul „pascha“. Ve stejném roce doprovázel královského prince Rakouska, Rudolfa von Habsburk, do Philae. Období 1882 – 1883 strávil s princem Friedrichem kralem von Preussen na cestách Egyptem a Sýrií.

Po návratu byl činný jako soukromý docent na univerzitě v Berlíně. Roku 1884 byl požádán, aby vycestoval v roli velvyslance do Persie, kde působil jako legát na dvoře šáha. Ve věku 67 let umírá v Charlottenburgu. Heinrich Brugsch je považován za nejintuitivnějšího, ale zároveň nejchaotičtějšího egyptologa Německa.

Egyptologové

Mohlo by vás zajímat

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.