Kurt Heinrich Sethe (1867 - 1934)

jako primán započal Kurt Heinrich Sethe soukromně studovat egyptologii u Adolfa Ermanna. V roce 1907 se stal řádným profesorem egyptologie na universitě v Göttingenu. V letech 1904 – 1905 pobýval několik měsíců v Luxoru a Kairu, aby sesbíral a srovnal texty.

Howard Carter (1874-1939)

Už v 17ti letech byl Howard Carter na doporučení jedné přítelkyně egyptologů, lady Ahmerstové, přijat do Společnosti na výzkum Egypta. Osudovým se pro Cartera stalo setkání s lordem Carnarvonem. Carter byl totiž přesvědčen, že se v Údolí králů nachází hrobka jistého Tutanchamona. Tu také v roce 1922 objevil.

Pierre Montet (1885 - 1966)

Už v jedenácti letech se začal Montet učit hieroglyfickou abecedu. V roce 1939 začínal Pierre Montet devátou sezonu vykopávek v Tanidě, kde objevil nedotčenou hrobku Pasbachaenniuta I. V roce 1940 pak objevil další poklady – tentokrát faraonů Pasbachaenniuta a Amenemopeho.

Jean-Philippe Lauer (1902 - 2001)

Svůj život v Egyptě spojil se Sakkárou a výzkumem Džoserova pyramidového komplexu. Objevil prostory tzv. Jižní hrobky a od roku 1931 byl vedoucím vykopávek v Sakkáře. Po nesčetných měřeních a záznamech různých sakkárských staveb se Lauer pokusil zrekonstruovat tvary a rozměry jednotlivých budov.

Walter Bryan Emery (1903 - 1971)

Walter Bryan Emery objevil rozsáhlé zvířecí pohřebiště v Sakkáře, když při vykopávkách narazil na šachtu zcela zaplněnou mumiemi ibisů. Tento zvířecí hřbitov není zdaleka jediným svého druhu v Egyptě. Největší ptačí hřbitov se nachází v Tuna el-Gebelu u města Hermopolis.

Mohamed Zakaria Goném (1905 - 1959)

Mohamed Zakaria Goném byl egyptský archeolog, který objevil v roce 1952 pyramidu faraona Sechemcheta – pravděpodobného syna faraona Džosera. Sarkofág však byl prázdný a zklamání archeologa obrovské. To se opakovato i u mnoha dalších sarkofágů pocházejících z té doby.

Kent Weeks (1941 - dosud)

Od roku 1993 prováděl profesor Kent Weeks se svým týmem restaurátorské práce v několika hrobkách v Údolí králů. Podařilo se mu objevit první rodinnou hrobku starověkého Egypta - hrobku synů Ramesse II. Je možné, že v hrobce je ještě druhé podlaží, kde budou pohřbeny děti synů Ramesse II.

Systematické rozkrádání tohoto jedinečného bohatství pokračovalo až do roku 1858, kdy do Egypta přišel Auguste Mariette. Ten založil Egyptskou památkovou správu a tím výrazně snížil množství krádeží. V Amonově chrámu prováděl rozsáhlé vykopávky a jeho archeologové řadu let očišťovali rozvaliny a zpevňovali nejpoškozenější části. Z tohoto období pocházejí také první předpisy týkající se práce v Karnaku.

V roce 1895 založil Mariettův nástupce Jacques de Morgan samostatnou archeologickou instituci - Ředitelství prací v Karnaku. Jejím prvním vedoucím byl archeolog Georges Legrain, který zorganizoval první větší restaurátorskou práci v této lokalitě, která by jinak byla nepochybně odsouzena k záhubě. Později se stala jednou z prvních oblastí, které byly zařazeny na seznam světového kulturního dědictví.

Během zpevňovacích prací se archeologům v Karnaku podařilo objevit opravdu poklady. V roce 1903 objevil Georges Legrain velké množství soch, které představovaly vysoké hodnostáře Amonova chrámu. Ve dvacátých letech 20. století byly v sutinách novější stavby postupně objeveny části Bílé kaple Senusreta I. a krátce nato nález kolosální sochy Amenhotepa IV.

V roce 1939 začínal Pierre Montet devátou sezonu vykopávek v Tanidě a pro finanční problémy musel zredukovat tým na nezbytné minimum. Během předchozích sezon Montet vyprostil z písku několik památek, které dokazovaly význam Tanidy, ale v porovnání s nálezy v Horním Egyptě to nebylo nic převratného. Proto se rozhodl zahájit vykopávky na třech místech od sebe navzájem docela vzdálených.

Do 22. února se ale žádný větší nález nekonal. Následující den objevila jedna ze skupin šachtu, kterou Montet původně považoval za sýpku. Když po třech dnech byla odstraněna veškerá zemina, narazili feláhové na dlážděnou podlahu, kde nalezli vešebt faraona Šešonka a zejména otvor v podlaze, který signalizoval dřívější návštěvu vykradačů hrobek.

Když byl otvor zvětšen, dostal se Montet do labyrintu místností, které byly zdobeny polychromovanými reliéfy, ale jinak byly dlouhou dobu prázdné. Montet se nejdříve domníval, že objevil jednu hrobku, ale ve skutečnosti šlo o tři hrobky, které byly přilepeny jedna na druhou. Postupně se dostal do komor faraonů Takelota a Osorkona.

Nedotčená hrobka Pasbachaenniuta I.

Do konce sezony chybělo šest dní a Montet stále čekal na "velký objev". Ten přišel 17. března, když se dostal do nedotčených komor Pasbachaenniuta I. jehož hrobka byla podobně jako Tutanchamonova zavalena změtí různých předmětů a pohřební výbavy. Podařilo se vyprostit krásný stříbrný sarkofág se sokolí hlavou. Když 20. března přispěchal na místo egyptský král Farúk, zjistil Montet, že sarkofág obsahuje mumii a jedinečné klenoty do té doby neznámého faraona 22. dynastie Šešonka.

Práce v této lokalitě byly prodlouženy do 6. dubna, aby se mohlo pokračovat ve výzkumu hrobky Osorkona II. I když výzkum mohl pokračovat v mnoha dalších místnostech, byly vykopávky pro rok 1939 ukončeny. Montet tehdy netušil, že než se do Tanidy v lednu 1940 vrátí, vypukne v Evropě druhá světová válka.

Montet v Tanidě v roce 1940

Při průzkumech pohřebiště v tomto roce byly nalezeny další poklady – tentokrát faraonů Pasbachaenniuta a Amenemopeho. Nejprve objevil Montet vzácné šperky v hrobce prince Hornachta a poté narazil na čtvrtou místnost se sarkofágem Pasbachaenniuta I. Okolo mumie byly krásné zlaté šperky a v samotném sarkofágu byla stříbrná rakev, ve které byla mumie faraona obložena zlatem. Ostatky tohoto faraona byly ozdobeny šesti náhrdelníky, dvaadvaceti náramky ze zlata, dvaceti návleky na prst a dokonce čtyřiceti prsteny!

Tento poklad, který Montet nalezl, mohl být směle srovnáván s pokladem Tutanchamona. Vyčerpaný Montet měl starosti o svou rodinu, která zůstala ve Francii, ale král Farúk se postaral o to, aby všichni příbuzní mohli přicestovat do Egypta a vykopávky tak mohly pokračovat.

Po sezoně vykopávek 1940 byly práce na několik let pozastaveny. Němečtí archeologové v roce 1942 požadovali po kolaborantské vládě ve Vichy, aby jim tuto lokalitu přiřkla, ale egyptské úřady to rezolutně zamítly. Montet se tak mohl ke své práci vrátit v roce 1945. Objevil další komoru se sarkofágem královského důstojníka Vendebavendeda a poklad zde nalezený byl srovnatelný s pokladem Pasbachaenniuta I.

První (a skutečně kyklopskou) prací Belzoniho bylo přemístění kolosální sochy Ramesse II., která byla nalezena v Ramesseu. Při této příležitosti navštívil Belzoni hrobky v Údolí králů a ostrov Fílé. Později přejel do Abú Simbelu a podobně jako Buckhardt konstatoval, že vstup je beznadějně zasypán. Sám sobě slíbil, že se co nejdříve vrátí a jako první pronikne do chrámu, kde se možná ukrývají poklady kdysi do něj uložené.

Vrátil se do Luxoru, kde pracoval na vykopávkách v thébských chrámech. Odhalil celkem 18 soch se lví hlavou a několik sfing. Díky tomuto úspěchu ho Henry Salt pověřil Belzoniho dalším velkým úkolem – vyproštěním chrámu v Abú Simbelu z písku a tak se po roce Belzoni do Núbie vrátil.

Tři týdny trvalo, než se podařilo prokopat otvor dostatečně široký k tomu, aby jím mohl proniknout člověk do ohromujícího chrámu. Belzoniho upoutala rozlehlost podzemních prostor, ale největším překvapením bylo, že byl obklopen nádhernými uměleckými předměty – malbami, reliéfy a kolosálními sochami.

Hrobka Sethi I.

Belzoni byl spíše hledačem pokladů než skutečným archeologem, ale patří mu několik prvenství. Objevil vchod do pyramidy faraona Rachefa – jednoho ze stavitelů tří velkých pyramid v Gíze – a také hrobku Sethi I. (slavného otce slavného faraona Ramesse II.).

Psal se říjen roku 1817, když se Belzoni dostal do hrobky Ramesse I. a omámen tímto úspěchem nařídil 16. října feláhům, aby začali kopat nedaleko této hrobky v místech, kde se na úpatí strmého srázu nacházela malá strž. Feláhové byli přesvědčeni, že se Ital mýlí, ale za dva dny si při západu slunce Belzoni všiml, že do skály je vytesán otvor.

Ráno feláhové objevili více než pět metrů pod úrovní země vchod a po jeho uvolnění od sutin a kamení se Belzoni vsoukal dovnitř. Ve světle pochodní objevil chodbu dlouhou 10 a širokou 2,5 metru. Zde na něho čekalo první překvapení – i za světla pochodně bylo vidět, že malby na stěnách jsou ve vynikajícím stavu. Na konci chodby objevil schodiště, které ho dovedlo do druhé chodby zdobené reliéfy s hieroglyfy a malbami.

Nečekaná překážka při odkrývání hrobky Sethi I.

Další postup zastavila ale nečekaná překážka. Druhá chodba končila velmi širokou šachtou hlubokou přibližně 10 metrů. Na zemi sice ležely zbytky provazů, které zde kdysi nechali vykradači hrobek, ty se ale při doteku rozpadali na prach. Belzoni si ale všiml, že na druhé straně šachty je otvor široký přibližně 60 centimetrů a tak druhý den nechal přes šachu položit dlouhý trám a po tomto "mostě" nečekanou překážku zdolal.

Když jeho muži rozšířili otvor ve stěně na druhé straně šachty, dostali se do rozlehlé místnosti o rozměrech 9x8 metrů, která byla zdobená mimořádně dobře dochovanými malbami a podpírané čtyřmi sloupy o průměru téměř jeden metr. Z této místnosti (později ji nazval "předsíň") vyrážel Giovanni Battista Belzoni na průzkum dalších chodeb, sestupoval po schodištích a prohlížel další místnosti, kterým dával také jména:

  • "síň obrazů" kvůli nádherným kresbám
  • "síň krásy" podle dokonalých maleb
  • "tajuplná místnost" podle symbolických postav
  • "jídelní síň"
  • "Esetina síň"
  • "Ápidova síň"s nabalzamovanou mumií býka

V ní také Belzoni nalezl královský sarkofág umístěný ve středu místnosti. Sarkofágová vana byla téměř 3 metry dlouhá a 1 metr široká. Zevnitř i zvenčí byl sarkofág zdoben reliéfními malbami postaviček, které byly vysoké maximálně 5 cm. Víko vany však někdo dříve rozbil a sundal a sarkofág sám byl pochopitelně prázdný.

Belzoniho spor s Henry Saltem

Společně s malířem Alessandrem Riccim pořídil Giovanni Battista Belzoni voskové odlitky reliéfní výzdoby Sethiho hrobky, které později vystavoval v Egyptském sále v Londýně. Výstava vzbudila velký ohlas a prchlivý Ital chtěl svůj podíl na nálezech. Proti tomu se ale postavil Henry Salt, který později část svých sbírek prodal za 10 000 liber muzeu v Louvru. Spor mezi Belzonim a Saltem vyvrcholil tím, že bylo Belzonimu odebráno povolení k vykopávkám, přišel o veškeré zdroje příjmů a na podzim roku 1819 musel Egypt opustit.

Po návratu do Londýna sepsal Belzoni dílo Cesta do Egypta a do Núbie a kniha se záhy dočkala několika vydání. 27. září 1822 byla replika Sethi hrobky převezena do Paříže a ve stejný den Champollion oznámil, že rozluštil hieroglyfy. To také umožnilo zjistit jméno vlastníka hrobky, kterou Giovanni Battista Belzoni objevil.

Egyptologové

Mohlo by vás zajímat

Dokumentární filmy

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.