Egypťané a řemesla

Počínaje 11. dynastií se malířství začalo rozvíjet po celém Egyptě. Jednou z příčin byl hospodářský úpadek, který tehdy zemi faraonů zachvátil. Malba byla levnější než tesání jemných reliéfů a sochařství, a během staletí se proto stala převládajícím uměleckým směrem. Popíšeme si postup malíře při výzdobě interiéru hrobky.

Malíř v hrobce zapálí louče a lampy a ohmatá drsné a hrbolaté stěny, na které má malovat. Po prozkoumání pevnosti skály, do které byla komora vytesána, se vrátí do dílny a pustí se do práce. Prvním zásadním úkolem je příprava směsi, která bude sloužit malíři jako podklad. Omítku, kterou dnešní Arabové nazývají muna, namíchal malíř z hlíny a nilského bahna.

Aby muna byla ještě odolnější, přidá do ní nasekanou slámu. Poté se vrátí do hrobky, připravenou směs nanese v čtyřcentimetrové vrstvě na zeď. Aby byly stěny na dotek hladké, pokrýval je malíř ještě primitivní omítku ještě třícentimetrovou vrstvou sádry nebo štuku. Plocha musí být co nejrovnější. Omítka musí proschnout, a teprve pak může konečně malíř začít malovat.

Symbolické barvy

Mezi nástroje, které malíř potřebuje patří pochopitelně štětce. Jsou vyrobené z rákosových stonků. Jejich konce malíř pečlivě rozžvýká, aby je mohl rozdělit na jednotlivá vlákna. Těmito štětci načrtává linie a obrysy. Dále používá kartáče z palmových vláken (na každou barvu má zvláštní kartáč), kelímky na vodu a škeble, v nichž míchá odstíny.

Nejdůležitější fází práce staroegyptského malíře bylo míchání barev, které se připravovaly z přírodních barviv. Barvy se ředily vodou na střepu nebo ve škebli. Pak se smíchaly se s pojovací látkou – akáciovou gumou nebo s bílkem. Jednotlivé barvy tak vytvořily hmotu podobnou bochníku a snadno se přenášely. Na paletě mívali malíři šest až osm kelímků s tradičními barvami.

Bílá barva se připravovala z křídy a sloužila k zesvětlení nebo zmatněni barev. Modrá, symbol nebe a noci, se připravovala z azuritu. Základem světlého okru, připomínajícího barvu ženské pokožky, byl krevel, základem tmavého okru používaného pro mužské tělo byl limonit. Zelená, symbol mládí, se připravovala z malachitu. Černá barva byla výtažkem z dřevěného uhlí a používala se pro zachycení původních obyvatel Núbie.

Nejprve nákres

Dříve než malíř začal svou práci v hrobce, musel si vytvořit nákres. Obličej a nohy se vždy zobrazovaly z profilu, oko (pro Egypťany tak důležité) a ramena sí zachytit en face. V dílně si přes plány malíř nakreslil čtvercovou síť, kterou poté narýsoval i na zeď. Pomocí sítě začíná načrtávat obrysy mužských a ženských postav, předmětů, zvířat a rostlin, které se v nilském údolí vyskytují. Velmi opatrně nanáší základovou barvu (na počátku Nové říše bylá základová barva nejčastěji šedomodrá nebo žlutá, od vlády Ramesse II. se používala už pouze žlutá).

Pak začal malíř "oživovat" obrysy silnými vrstvami barev. Pomocí odstínů bílé naznačil průsvitnost šatů a suknic, kachní peří oživí tahem zelenomodré barvy a obrysy lidských těl obtáhne tmavým okrem. Jeho dílo začíná dostávat definitivní podobu. Život zemřelého se před očima diváků bude odvíjet v několika pásech jako komiks.

Dovolená v Egyptě

Dokumentární filmy

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.