Egypťané a řemesla

Předením a tkaním se zabývaly i egyptské bohyně. Eset předla a Nebthet tkala oděvy pro božstva. Ve starověkém Egyptě bylo předení a tkaní typicky ženskou prací. Řemeslo přetrvalo staletí a postupně se obohacovalo o nové techniky, které umožňovaly zvýšit produktivitu.

V dávných dobách se předení a tkaní věnovali v královských dílnách otroci, přidělení na konkrétní panství. Později jejich práci převzaly svobodné ženy. Tkalcovské dílny (najet) produkovaly široké spektrum výrobků – obinadla, prostěradla, plátno, látky na výrobu šatů, suknic apod. Štočky látky, které mohly být až 20 metrů dlouhé, se zasílaly do „pokladnice", která vedla jejich seznam. Zhotovené textilie se opatrně balily do beden, které musely být tak velké, aby zaměstnanci nemuseli výrobky překládat. Pro každý druh látky přitom byla zvláštní bedna. Potom se do beden zasunuly tyče, pomocí nichž se náklad přenášel.

Pradleny a tkadleny byly za svou práci odměňovány v naturáliích. V době Staré říše spadala produkce a distribuce látek výlučně pod královský monopol. Proto z hrobek známe pouze dvě zobrazení jejich volného prodeje či výměny za jiné zboží. Velmi důležitým pramenem je v tomto případě výzdobný program z mastaby kněze Fetektiho, mezi jehož tituly patřil i „představený tkalcovských dílen". Jako správce dílen pravděpodobně Fetekti dostával látky jako součást odměny za dobře vykonanou práci.

Techniky zděděné po předcích

Práci v tkalcovské dílně řídila „představená tkadlen" (v období Nové říše mohli tuto funkci zastávat i muži). Tkadleny upevnily tkací osnovu mezi dvě osnovní vratidla (dřevěné válce umístěné na zadní části tkalcovského stavu, na něž byla namotána osnova), která byla k zemi připevněna kolíky. To mohly provést jen vsedě na zemi. Nit protažená osnovou byla přichycena kouskem zahnutého dřívka. Přadleny před sebou měly namočený len. Před močením lnu se tato rostlina, pověstná jemností a pružností svých vláken, vochlovala.

Stonky rostlin, které se neřezaly, aby byla vlákna co nejdelší, se připevnily k podlaze. Při vochlování byla obřím hřebenem ze stonků vytažena vlákna. Obnažená vlákna se pak vařila ve velké nádobě. Tato část práce měla zničit gumovitou hmotu, díky níž držely stonky u sebe, aby se snadno dala oddělit vlákna určená na přízi. Poté, co byla vlákna připravena, byla znovu namočena a pradleny je předpřádaly na přeslici. Nádoba s přízí přitom stála na zemi, tahala se z ní vlákna a spřádala se klubka. Na stěnách hrobek z období Střední říše jsou zobrazeny ženy, které pracují se dvěma přeslicemi najednou, což už vyžadovalo značnou zručnost, aby se vlákna nezamotala.

Výroba provazů se svěřovala mužům. Tkadlec sedící na zemi ručně rovnal vlákna do požadované polohy a podával je stojícímu provazníkovi, který couval vzad a přitom je smotával. Pracoval při tom s jakousi rourkou, kterou vlákna protahoval a jíž otáčel. Na trubku bylo připevněno závaží, které pravděpodobně mělo zvýraznit pohyb udělovaný provazníkem.

Předení a tkaní

Do dnešních dnů se dochovalo několik výjevů zachycujících přadleny a tkadleny při práci. Patří mezi ně dřevěné modely nalezené v hrobce hodnostáře Meketrea, královského kancléře v období Střední říše, nebo malba zdobící Chnumhotepovu hrobku v Bení Hasanu. Na obou jsou zachyceny ženy, které do navlhčovače vložily tři klubka, jejichž konce vytahují otvorem v horní části nádoby. Vlákna posléze spřádají pomocí dřevěných přeslic.

Tkadleny pracovaly s tkalcovským stavem položeným na zemi, na nějž připevňovaly řady vláken osnovy. Dvě řady napjatých vláken se vzájemně křížily. Další dvě řemeslnice si posílaly člunek s útkem, stlačovaným pomocí dřevěného hřebenu nebo ploché hůlky.

V období Nové říše se objevil svislý stav, který umožnil provádět práci ještě pečlivěji. V dílnách dokonce ženy nahradili muži. Tkalcovské stavy stály na svislých vzpěrkách zapuštěných do země. Na obou koncích byly připevněny dvě šňůry, pomocí nichž se stahovala hotová látka. V celém starověkém světě byly známy schopnosti egyptských tkadlen a krása, jemnost a průsvitnost jimi vyráběných látek.

Na hotové látky všechny dílny zapisovaly inkoustem značku, aby tak odlišily svou práci. Tkalcovské techniky se od té doby nijak zvlášť nezměnily, takže není vzácností, když na některých egyptských trzích narazíte na tkalcovské stavy podobné těm, jaké se používaly již ve starověku.

Dokumentární filmy

Dovolená v Egyptě

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.