Hieroglyfy prošly velmi rychlým vývojem od prostého obrázku k plnohodnotnému písmu. Impulsem k jeho vzniku byla pravděpodobně potřeba vyjádřit složitější údaje hospodářského, náboženského a správního rázu.

První hieroglyfy

První hieroglyfy, které bylo možné číst, se objevují kolem roku 3100 př.n.l. a na většině z nich je jen velmi málo znaků. Jako příklad může posloužit stéla krále Wadžiho (asi 3150-2930 př.n.l.). Jednoduché provedení má vysokou technickou a uměleckou úroveň. Na stéle najdeme tři symboly - sokola, průčelí paláce a hada. Sokol znázorňuje boha Hora, jehož byl panovník pozemským ztělesněním.

Jména panovníků se původně zapisovala nad stylizované průčelí paláce, ale zde je nad průčelím paláce obraz hada, který odpovídá pozdější souhlásce "dž". Písmo se záhy obohatilo o další znaky, které umožnily foneticky reprodukovat souhláskovou stavbu slov. Ukažme si to na příkladu jména Snofrua, panovníka Staré říše.

Hieroglyfy - tři kategorie znaků

Hieroglyfy můžeme rozdělit do tří základních kategorií - ideogramy, fonogramy a determinativy. Ideogramů je velmi mnoho - vlastně každý hieroglyfický znak může být ideogram. Fonogramy byly znaky vyjadřující zvuk a dělí se na skupiny podle počtu hlásek, které zastupují.

Jednohláskové znaky představují jedinou hlásku nebo polosamohlásku a tvoří egyptskou "abecedu". Egypťané používali ale i vícehláskové znaky. Determinativy jsou znaky, které umožňující rozlišit slova, která se stejně zapisují, ale mají různý význam.

Tyto kategorie znaků rozluštil v roce 1822 Jean-Francois Champollion a umožnilo mu to rozluštění nápisů psaných tímto písmem. Některé texty - především z Ptolemaiovského období - se špatně čtou, protože obsahují kryptografické znaky.

Když chtěli Egypťané zapsat jména cizích panovníků, kteří Egyptu vládli, používali čistě fonetický zápis. Uvedu několik příkladů:

Perský král Kambýsés (525-522 př.n.l.) Alexandr Veliký (332-323 př.n.l.)
Kambýses II., kartuš faraona Alexandr, kartuš faraona
(k-m-b-i-c-t) (a-l-k-s-i-n-d-r-s)

Jednou ze zásad hieroglyfů bylo seskupování jednotlivých znaků do imaginárních čtverců, které umožňovaly rychlejší orientaci v textu a zároveň zvyšovaly jeho úhlednost. Hieroglyfy respektovaly zásady co nejnázornějšího ztvárnění postav, zvířat a předmětů. V období Nové říše bylo okolo 800 znaků hieroglyfů, ale jejich počet se během času měnil.

Mluvený jazyk vznikl v důsledku silné potřeby komunikace. Dlouho existoval spolu s dalšími prostředky pro předávání informací, ale žádný neumožňoval sdělení zachytit trvale. To bylo možné teprve se vznikem písma a od té chvíle se začali psát dějiny a paměť lidstva.

Řeč a písmo nejsou jediné prostředky komunikace, které kdy existovaly. Indiáni v severní Americe písmo neměli a jejich jazyk existoval v mnoha dialektech. Používali velice propracovanou posunkovou řeč, která jim umožňovala překonávat jazykovou bariéru.

Písmo nevzniklo v Egyptě

První písmo nevzniklo z potřeby uchovávat mytologická vyprávění, ale spíše ze snahy vést přesné účetnictví. K záznamu číselných údajů se nejprve používaly calculi (latinsky kaménky), tedy oblázky ukládané do nádoby z pálené hlíny. V okamžiku, kdy někoho napadlo namalovat sčítaný prvek na zátku nádoby vznikl piktogram a z něho se později vyvinulo písmo.

První takové znaky se objevily kolem roku 3300 př.n.l. v Sumeru v Dolní Mezopotámii ve městě Uruk. Toto primitivní písmo ale nebylo ještě schopno zaznamenat abstraktní slova. Znaky se postupně vyvíjely, měnil se jejich tvar. Měli tvar klínu a proto bylo toto písmo nazýváno klínové.

Egyptské hieroglyfy - písmo „na klíč“

Egyptské hieroglyfy vznikly kolem roku 3100 př.n.l. Nevíme, zda bylo výsledkem kontaktů se Sumery, nebo zda vzniklo samostatně, bylo ale souvislým systémem, který byl schopen postihnout všechny jazykové nuance. Podstatně se lišilo od klínového písma a můžeme tedy předpokládat, že jím nebylo nijak ovlivněno.

Nejstarší záznamy psali Egypťané na rostlinné materiály jako například dřevo, listy nebo kůru. Ty ale rychle podlehly zkáze a tak nejstarší dochované záznamy byly vyryté do kamene, slonovinových destiček nebo hliněných předmětů.

Pokud je řeč o hieroglyfech, musí se rozlišovat dvě jazykové vrstvy:

  • klasická (střední) egyptština
  • novoegyptština

První se nazývá klasická nebo střední egyptština a odpovídá jazyku používanému v literárních textech z období 12. dynastie. Druhou vrstvou je tzv. novoegyptština - jazyk soukromých dopisů, administrativních a soudních dokumentů, oficiálně používaný od 18. dynastie, kdy jazykovou reformu zavedl Amenhotep IV. - Achnaton.

Nejslavnějším dokumentem v dějinách luštění hieroglyfů je zcela nepochybně čedičová stéla známá pod názvem Rosettská deska. Díky tomuto dokumentu Jean-Francois Champollion znovuvzkřísil civilizaci starověkého Egypta.

V červenci roku 1799 dohlížel důstojník francouzské armády Pierre-Francois Bouchard na zemní práce v Rosettě, městečku ležícím nedaleko Alexandrie. Zaujal ho kámen, který byl součástí jedné zdi. Jedná se o stélu popsanou hieroglyfy, démotickým písmem a řeckým písmem. Řecký text byl rychle přeložen a byly pořízeny kopie všech tří textů.

Po porážce francouzské armády roku 1801 získali Rosettskou desku jako součást válečné kořisti Angličané. Rosettská deska se dokonce stala součástí mírové smlouvy. Angličané nejprve požadovali nejen originál desky, ale i veškerou vědeckou dokumentaci, která byla o desce pořízena. Francouzi se proto pokusili Rosettskou desku tajně vyvézt z Egypta, ale tento plán nevyšel. Rosettskou desku objevil na palubě lodi anglický diplomat Hamilton. Francouzi nakonec prosadili, že nemusí vydat originály dokumentace.

Rosettská deska - význam dokumentu

Díky řecké verzi se podařilo brzy zjistit, co je na desce napsáno. Jednalo se o dekret z 27.března 196 př.n.l., který oznamoval rozhodnutí kněžského synodu, který se sešel v Memfidě (Mennoferu). Kněží na něm přiřkli zvláštní pocty faraonovi Ptolemaiovi V. Epifanovi, který vládl v letech 205 - 180 př.n.l. a jeho manželce Kleopatře I. za dobro, které vykonali pro chrámy. Ptolemaios V. v té době snížil nebo zcela zrušil některé daně a amnestoval vězně.

Klíčový význam Rosettské desky spočívá v tom, že jsou na něm tři verze téhož textu. Na konci řeckého textu se píše: "Ať je tento dekret přepsán na stély z tvrdého kamene v posvátných znacích (tedy hieroglyfy), ve znacích domorodců (tedy démotickým písmem) a v řeckém písmu."

Rosettská deska - souboj Champolliona a Younga

Roku 1802 se hraběti Silvestreovi de Sacymu podařilo v démotickém písmu rozluštit právě jména Ptolemaia V. Epifana a Alexandra. Do luštění textu na Rosettské desce se pustil také Jean-Francois Champollion (1790 - 1832) a také Angličan Thomas Young (1773 – 1829). Oba se pokoušeli porovnat nejucelenější pasáže řecké a démotické části textu. Thomas Young byl první, komu se podařilo rozluštit královské kartuše psané v démotickém písmu. I přes tento pokrok se stále ale domníval, že hieroglyfy mají čistě symbolický význam.

Jean-Francois Champollion nikdy neměl možnost zkoumat přímo Rosettskou desku a pracoval vždy pouze s faksimilemi. Využíval ale i jiné dokumenty. Než se pustil do luštění hieroglyfů, soustředil se na démoticky psaný text. První práce, kterou roku 1822 přeložil Akademii věd se týkala démotického textu na Rosettské desce. Brzy svou pozornost upřel k hieroglyfům a jako první vyloučil možnost, že by hieroglyfy měly jen čistě symbolický význam.

Roku 1822 předložil Akademii věd  historických a archeologických Lettre a Monsieur Dacier (Dopis panu Dacierovi), kde vysvětloval principy hieroglyfického písma. Jednotlivé znaky pak rozdělil na ideogramy (významové znaky), fonogramy (zvukové znaky - dala se sestavit základní abeceda těchto znaků obsahující i dvojhláskové nebo trojhláskové znaky) a determinativy (zpřesňující lexikální kategorii slova).

Než se budeme zabývat hlavními rysy egyptského jazyka, vysvětlím rozdíl mezi jazykem a písmem. Egyptština používala několik grafických systémů - například hieroglyfické nebo hieratické písmo - k zápisu téhož jazyka. Později se objevili ještě další systémy, v 7. století př.n.l. to bylo démotické písmo a na přelomu letopočtu koptština. Také tato písma sloužila k zápisu téhož jazyka, který se ale pochopitelně časem vyvíjel. My se tedy budeme zajímat o jazyk jako takový, nikoliv o znaky, pomocí kterých se zapisoval. Je třeba ale konstatovat, že při výuce egyptštiny se obvykle používá hieroglyfické písmo.

Původ egyptštiny

Egyptština se podobá některým mrtvým i živým jazykům a patří do skupiny afroasijských jazyků, které se dříve označovaly jako semitohamitské. Toto pojmenování souvisí se jmény Noemových synů Šéma a Cháma, kteří byli podle Bible předchůdci Semitů a Afričanů. Všechny afroasijské jazyky mají dva společné rysy - důležitost souhláskového systému (tyto jazyky většinou zapisují pouze souhlásky) a způsob odvozování slov z třípísmenných skupin, které tvoří kořen slova.

Vývojové stupně egyptštiny

Stará egyptština za tři tisíce let své existence prošla určitým vývojem, který měl pět hlavních vývojových stupňů:

  • stará egyptština (jazyk z Archaické doby a období Staré říše)
  • klasická egyptština (jazyk používaný od Prvního přechodného období přes Střední říši až po Druhé přechodné období)
  • novoegyptština (používaná až do období sajské dynastie kolem roku 660 př.n.l.)
  • démotština (jazyk používaný do přelomu letopočtu)
  • koptština (používaná do 7. stol.).

Zásady egyptštiny

Každá staroegyptská věta musela, podobně jako v moderních jazycích, obsahovat subjekt a predikát. Subjekt popisuje jev, o kterém se ve větě pojednává, predikát představuje vlastní výpověď o subjektu. Uveďme si příklad - v české větě "Tento den je krásný" je subjektem "Tento den" a predikátem "je krásný". Klasická egyptština je založena na dvou základních typech vět - slovesných a neslovesných, které se dále dělí na nominální a adverbální.

Příkladem nominální věty je například "Jsem bůh". V egyptštině ale neexistoval ekvivalent slovesa "být" a Egypťané by tedy řekli "Já, bůh". Adverbální věty vycházejí z příslovce (adverbia) a v těchto větách je příslovce nebo příslovečné určení na místě predikátu (například věta "tvůj majetek (je) v domě". Touto větou lze tedy popsat totožnost nebo vlastnictví.

Egyptština znala několik časů (minulý, přítomný, budoucí), dokonavý vid, vedlejší věty (vztažné, obsahové, podmínkové), různé rozvíjející členy podstatného jména atd. Byl to mimořádně strukturovaný jazyk, který byl schopen vyjádřit konkrétní situace i abstraktní pojmy. Věty měly přesnou gramatickou strukturu, která vyžadovala pečlivou analýzu, aby nedošlo ke špatné interpretaci.

Mohlo by vás zajímat

Dokumentární filmy

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.