Koptština, konec pohanství - Starověký Egypt

Koptština, konec pohanství

Napsal Felgr Pavel on .

Koptština byla posledním vývojovým stupněm jazyka Egypťanů a to zejména jazykem křesťanského Egypta. Teprve po pěti stoletích řecké a římské nadvlády přijali Egypťané řeckou abecedu obohacenou o nové znaky.

Koptština - skoncování s minulostí

Protože se jedná o poslední variantu mluveného jazyka starých Egypťanů, nejednalo se ale o zásadní změnu systému vyjadřování. Konfrontace s řeckou kulturou a ztráta prestiže egyptské aristokracie a kněží vedly k postupnému opuštění egyptských znaků. Křesťané se chtěli odpoutat od pohanství ztělesněného démotickým a hieroglyfickým písmem.

Už první Řekové, kteří navštěvovali Egypt od 7. století př.n.l., se potýkali s přepisem egyptských jmen lidí a míst do svého jazyka. Některé hlásky neměly v řečtině ani v latince žádné odpovídající vyjádření. Ale i vzdor těmto komplikacím se v 1. století př.n.l.  objevily první magické a astrologické texty přepsané v řečtině. Toto období se někdy označuje jako "stará koptština". Nakonec ale egyptští křesťané a nakonec i Židé začali k zápisu mluveného jazyka používat řeckou abecedu, kterou rozšířili o sedm znaků démotického písma pro přepis typických egyptských zvuků. Od 4. století bylo v nové abecedě sepisováno množství textů Starého a Nového zákona.

Nové možnosti nové literatury

Koptština nebyla jednotným jazykem, nýbrž představovala celou řadu dialektů a z nich nejméně šest existovalo i v psané podobě. Mezi nejvýznačnější patřily sahidský dialekt používaný v Horním Egyptě, bohairský dialekt rozšířený v deltě Nilu a fajjúmský dialekt běžně užívaný ve Fajjúmu.

Koptské texty byly zaznamenávány dvěma způsoby - neliterární dokumenty se zapisovaly kurzívním písmem a literární texty unciálním písmem (zakulacená velká písmena). Písaři byli úředníky a vzdělanci, jejichž vybavení se skládalo z koženého pouzdra na rákos a bronzového kalamáře. Nejprve se psalo jakýmsi štětcem z rákosového stvolu na jednom konci roztřepeného, později ale rákosem seříznutým do špičky. Ten se podobal našim husím brkům.

Měnil se nejen grafický systém, ale i materiál používaný ke psaní. Ostraka (hliněné střepy nebo úlomky vápence) a dřevěné tabulky nadále sloužily ke psaní běžných dokumentů (dluhopisů, stvrzenek, objednávek, platebních poukazů apod.), papyrus se ale používal stále vzácněji. Ve 4. stoletní se rozšířil pergamen, kterému v 10. století začal konkurovat papír. Rukopisy tak mohly mít dvojí podobu - svitků (volumen) nebo skládaných knih (kodex). Po přechodu ze svitků na kodexy začali autoři děl k ochraně sešitých listů používat dřevěnou vazbu.

První texty byly inspirovány pohanskou literaturou se rychle začala rozvíjet literatura náboženská, ale sepisovaly se také gramatiky, glosáře, lékaře a vědecké texty i folkloristická díla. Kolem 5. století se začal objevovat nový didaktický žánr - kázání. Koptský jazyk a písmo se v Egyptě používaly až do 7. století. V roce 641 smetli helénskou kulturu arabští dobyvatelé, arabština se stala oficiálním jazykem a používání koptštiny se omezilo na křesťanskou liturgii.

Související články

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.
  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě