Aje - Starověký Egypt

Aje

Napsal Felgr Pavel on .

Aje II., kartuš faraona

Aje II., trůnním jménem Chepercheprure, je předposlední faraon 18. dynastie a vládl v letech 1339-1335 př.n.l. Ajeho cesta na trůn byla velice složitá a dlouhá, musel přečkat vládu několika králů před ním, kteří vždy zemřeli za podivných okolností.

Aje II. a jeho dlouhá kariéra

Jeho dráha začala již za vlády Amenhotepa III., kterému věrně sloužil jako rádce a písař. Později pomáhal i Achnatonovi, který se věnoval náboženské reformě a zanedbával státní záležitosti. Achnaton opustil královské město Théby (Vaset) a založil nové - Achetaton. Aje ho následoval.

Amonovi kněží nesouhlasili a krále kacíře odstranili. Ajova moudrost s řízením státu se hodila novému mladému králi, kterým byl Smenchkare. Smenchkare vládl krátce a zemřel za podivných okolností podobně jako Achnaton. V této době byl Aje vedle generála Haremheba, velitele vojsk, nejmocnějším mužem Egypta.

Po jeho smrti se stal Aje poručníkem proslulého nezletilého faraona Tutanchamona, původním jménem Tutanchaton. Ke změně jména ho dovedl právě Aje a absolutně tak zavrhl kult Atona. Aj nebyl jen poručníkem mladičkého Tutanchamona, ale také místokrálem, spoluvladařem a převýšil tak svého nepřítele Haremheba.

Konečně faraonem

AjePo náhle smrti faraona Tutanchamona se Aje oženil s překrásnou vdovou Anchesenamon a vládl Egyptu. Tutanchamona dal pohřbít do malé hrobky, protože hrobka budovaná pro Tutanchamona nebyla ještě připravená. Nikdo pochopitelně nečekal, že Tutanchamon zemře tak mladý. Celou ceremonii provedl (kdo jiný) Aje - od výběru pohřební výbavy, otevírání úst až po zapečetění hrobky.

S Anchesenamon to však nebylo tak jednoduché, protože jeho žádost o ruku odmítla a dokonce požádala chetitského krále Šuppiluliumaše I. o jednoho z jeho synů o ruku. Šuppiluliumaš I. si její žádost prověřil a syna jí skutečně poslal. Haremheb však dal chetitského prince ihned po vstupu na půdu egyptských kolonií zavraždit, což k napjaté situaci mezi těmito silnými zeměmi příliš nepřispělo.

Ajeho kariéra byla velmi úspěšná a za dobu svého působení získal celou řadu titulů. Kromě „božského otce“ byl také „nositelem vějíře po králově pravici“ a „dozorcem nad královými dozorci“, dále pak „řádným písařem královým“ dokonce i „miláčkem královým“ a mnohými dalšími významnými oceněními. Nápisem potvrdil, že se neměl vůbec špatně: dostal od krále „tisíc tisíců nákladů zlata a ještě mnoho jiných věcí“.

Hrobka v Údolí opic

Ajeho hrobka se nachází západně od Údolí králů nedaleko hrobky Amenhotepa III. Místo se nechvalně nazývá „Údolí opic“. Jeho hrobka dostala také nepříliš důstojné jméno - podle zachované části nástěnné výzdoby s obrazy dvanácti sedících opic se jí říká „Opičí hrobka“.

Jeho nástupce Haremheb se zachoval nejhůře jak mohl - dal jeho hrobku zdevastovat. I přes to se zachovalo několik reliéfů, kde je Aj zobrazen jako bůh Nilu. Fragment reliéfů se dnes nalézá v Muzeu krásných umění v Bostonu. Další jeho vyobrazení je jeho hlava bez koruny, tu najdeme v Egyptském muzeu v Káhiře a jeho obraz na nástěnné malbě v Tutanchamonově hrobce.

Související články

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.
  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě