Bitva u Actia - konec Kleopatry i samostatného Egypta - Starověký Egypt

Bitva u Actia - konec Kleopatry i samostatného Egypta

Napsal Nakládalová Ivana on .

Schyluje se ke známé bitvě u Actia, nejpodivnější námořní bitvě v dějinách. Marcus Antonius s Kleopatrou na strané jedné, na straně druhé Octavianus a Agrippa. Opatření, jaká Antonius a Kleopatra zvolili, byla pro mnoho velitelů nepochopitelná. Kleopatra prchá z bitvy se 60 loděmi a Marcus Antonius ji slepě následuje. Bojující vojáci pokračují v urputné bitvě. Pozdě odpoledne se vzdávají vítězovi.

Ohromné neporažené pozemní vojsko ležící poblíž Aktia čeká věrně sedm dní na příkazy svého velitele. Odmítá Octavianovy nabídky. Když Antonius konečně vysílá posla se vzkazem, aby velitel převedl celou pozemní armádu do Asie přes Makedonii, je již pozdě. 19. opuštěných legií se bez boje vzdává Octavianovi.

Kleopatra připlula do Egypta a Antonius se ještě zdržel v Paraitoniu. Pokusil se o sebevraždu, přátelé jej donutili k návratu do Alexandrie. V Alexandrii dostal zprávu o královnině sebevraždě a probodl se mečem. Služebnictvo ho umírajícího dopravilo do Kleopatřina mauzolea, kde skonal v její náruči. Bylo mu 53 let. Octavianus vstupuje do hlavního města 1. srpna 30 př.n.l. a tímto datem oficiálně zaniká samostatné ptolemaiovské království.

Octavianus povolil Kleopatře pohřbít Marka Antonia se všemi královskými poctami. Usiloval o to, aby se stala ozdobou jeho triumfálního pochodu Římem a přikázal ji bedlivě střežit. Když se přiblížil čas odjezdu z Egypta, Kleopatra zvolila raději rituální smrt – uštknutí posvátnou kobrou. Dvě ženy její družiny, Eiras a Charmion, dobrovolně zemřely s ní. Posvátná kobra, symbolizující boha Amona-Rea a zdobící faraonskou korunu, zajistila Kleopatře v očích jejího lidu posmrtné božství a nesmrtelnost. Pro své Egypťany se opravdu stala bohyní Isis. I pragmatický protivník Octavianus byl královniným činem pohnut a nechal ji s královskými poctami pohřbít i s jejími dvěma služebnicemi po boku Marka Antonia. V triumfálním průvodu byl nesen alespoň její obraz s hadem visícím na její paži.

Smutný osud potomků Kleopatry

Sedmnáctiletý Ptolemaios XI. Caesarion byl pro Octaviana hrozbou a Kleopatra si toho byla dobře vědoma. Zprostředkovala synovi útěk přes Núbii do Indie. Chlapce však zradil vlastní učitel a pod záminkou nastolení na trůn jej vrátil zpět do Alexandrie. Octavianus jej nechal ihned zavraždit.

Děti Kleopatry a Marca Antonia kráčely ve vítězově triumfálním průvodu Římem za obrazem své matky. Poté nalezly útočiště u laskavé Octavie, která pečovala o všechny Antoniovy děti. Osudy obou chlapců jsou dodnes nejasné. Kleopatru Seléné Octavianus provdal za mauretánského krále Jubu II. V r. 19 se jim narodil syn Ptolemaios. V r. 40 po Kr. byl zabit z popudu císaře Caliguly, svého vzdáleného příbuzného. Pravděpodobně poslední Ptolemaiovkou byla zřejmě syrská královna Zenobiá, dcera Juby a Selény, vládnoucí v Palmýře. Svou inteligencí, krásou a bojovností byla přirovnávána ke Kleopatře Veliké. Její vládu ukončil císař Aurelianus v roce 271 n.l.

Zdroj: Ptolemaiovci - z Makedonských hor na trůn faraonů (Ing. Luděk Václav Wellner)

Související články

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.
  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě