Egyptská města

V egyptských dolech ve Východní poušti se těžilo již od pradávna, ale těžba v tamních dolech se zvýšila zejména za vlády ptolemaiovské dynastie, kdy se Rudé moře stalo prvořadou obchodní tepnou. Díky své poloze těžil z velmi živých obchodních styků především přístav Bereníké, vystavěný na popud faraona Ptolemaia II. Filadelfa.

Bereníké Doly ve Východní poušti a na Sinajském poloostrově Egypťany vždy velmi lákaly. Dokladem toho jsou také výpravy do země Punt organizované královnou Hatšepsut. Přes Východní poušť vedlo z údolí Nilu k pobřeží Rudého moře několik obchodních cest, které využívaly přírodní údolí, zvaná wádí.

Především panovníci Nové říše věnovali tomuto území velkou péči – stavěly se tu stanice pro karavany se studnami a cisternami na zachytávání přívalových dešťů. Ještě větší ruch tu nastal za vlády Ptolemaiovců. V té době se města Kuft severně od Théb (Vasetu) a Edfu stala křižovatkou obchodních cest všech karavan.

Ve snaze zpevnit a rozvinout předmostí na Rudém moři, které tvořila města Sawu a Kusér (Egypťanům dobře známá již od Střední říše), se rozhodl Ptolemaios II. Filadelfos ve 3. století př.n.l. vybudovat nový přístav dále na jih, ve stejné zeměpisné šířce jako se nacházela Elefantina. Podle historika Plinia byl tento přístav nazván Bereníké na památku faraonovy matky.

Královští architekti k výstavbě města zvolili malou mělkou zátoku, která byla přirozeným útočištěm na konci většího zálivu. Kvůli obtížně překonatelnému korálovému útesu nebylo vplutí do přístavu právě jednoduché. Útes ale zároveň představoval přirozenou ochranu Bereníké. Cesta do přístavu vedla jediným průlivem, který se v útesu otvíral a díky tomu bylo město chráněno před případným útokem z moře. Z Bereníké (dnes Ras Banás) se záhy stalo důležité město. Tím zůstalo po celé římské období, až v 5. století začalo upadat.

Z Alexandrie do Bereníké

Do Bereníké směřovaly výrobky z oblasti Perského zálivu, Indie, Cejlonu a Dálného východu. Karavany pak odtud cestovaly do Kuftu po cestě rozdělené do několika úseků, jejichž hranice odpovídaly místům, kde bylo možné načerpat vodu. Po této cestě také putovaly karavany přicházející z dolů a naložené vzácnými nerosty - zejména zlatem, smaragdy ze Sakeitu a topasy z ostrova svatého Jana ležícího asi 80 kilometrů jižně od Bereníké. Cesta do Kuftu trvala deset až dvanáct dní.

Alexandrijské obchodní lodě využívaly k cestě podél pobřeží a dále proti proudu Nilu etéziových větrů (severní větry vanoucí ve východním Středomoří). Cesta ale byla plná nástrah a námořníci se raději plavili ve dne, aby lépe viděli zrádné a v Rudém moři velice časté korálové útesy. Obchodníkům trvalo dvanáct dní, než se z Alexandrie dostali do Kuftu. Odtud je karavany odvezly do přístavu Bereníké, kde přeložili náklad na jiné lodě. Některé čekala krátká cesta do nedaleké Arábie, zatímco jiné před sebou měly tři měsíce trvající plavbu do Indie, země bohaté na cenné výrobky. Při návratu v zimě lodě využívaly příznivých jižních větrů. Umožnily jim snáze se vrátit do přístavu a následně i do Alexandrie.

Bereníké - nepříliš atraktivní město

Bereníké bylo vystavěno z korálového kamene. Město nebylo obehnáno žádnou zdí, zato ho z jihu chránily dvě pevnosti. První z nich měla čtverhranný půdorys a po jejím obvodu byly nárožní bašty a opevněné brány. Uprostřed pevnosti byla velká kruhová studna. Druhá pevnost ležela o 14 km jižněji, byla dlouhá téměř 100 metrů a široká 70 metrů. Kolem města bylo několik vodních zdrojů.

Město mělo obdélníkový půdorys o rozměrech téměř 600x480 metrů. Úzké uličky se křížily v pravém úhlu. Podle některých odhadů v něm za vlády Ptolemaiovců žilo přes deset tisíc obyvatel. Námořníci, obchodníci, vojáci, vodiči soumarů, lovci a cizinci čekající na loď tvořili pestré společenství lidí, které sem přivedl přístavní ruch. Za hranicemi Bereníké se táhla široká plošina lemovaná horským masivem ve tvaru půlměsíce. Domy ve městě nebyly příliš velké.

Rekonstrukce podoby pevnosti Falacro
Rekonstrukce podoby pevnosti Falacro, jedné z jedenácti posádek,
které v římské době střežily cestu z Bereníké do Kuftu.

Dokumentární filmy

Informace o webu

Dovolená v Egyptě

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.