Pyramida Pepi II. v Sakkáře

Pyramida Pepi II. (resp. pyramidový komplex) – nejdéle žijícího a vládnoucího faraona starověkého Egypta – se jmenoval „Pepi život trvá“ a v dějinách Egypta má zvláštní postavení. Ne snad velikostí nebo mimořádností plánu, ale tím, že byl posledním komplexem, který byl postaven za Staré říše. Asi i proto (a také vzhledem ke své poloze na jižním okraji sakkárského pohřebiště) se stal inspirací pro stavitele pyramidových komplexů faraonů Střední říše.

Výzkum pyramidového komplexu Pepi II.

Počátek výzkumu pyramidového komplexu je spojený s Perringem, ale byl to až Maspero v roce 1881, kdo pronikl do podzemních prostor. Systematický výzkum provedl až Jéquier v letech 1926-1932. Právě jemu se podařilo odkrýt i tři malé, s pyramidou bezprostředně sousedící, pyramidové komplexy manželek Pepi II. – Neity, Iputy II. a Vedžebteny. Poblíž vzestupné cesty odkryl také pyramidu nevýznamného faraona 8.dynastie Ibiho a pohřebiště velmožů z konce 6.dynastie.

Pyramida Pepi II., pohled do nitra

Jádro pyramidy Pepi II. bylo stupňovité a bylo postaveno z malých kusů vápence spojených hlinitou maltou. Na obložení pyramidy už byl ale použit kvalitní bílý vápenec. Pyramida má jednu zvláštnost – zatím ne dostatečně vysvětlenou. Je to její dodatečné rozšíření v době, kdy byla pyramida obložena a dokonce stála už i severní kaple.

Právě v té době byl kolem pyramidy do výše třetí vrstvy bloků obložení přistavěn asi 7 metrů široký pás zdiva. Severní kaple byla odstraněna a ohradní zeď musela být rozebrána a o několik metrů dál sestavena znovu. Zajímavé je, že prstenec, který byl kolem pyramidy dodatečně postaven, nebyl vysoký – rozhodně nepřesahoval korunu ohradní zdi.

Nábožensko-estetické důvody – například snaha vytvořit iluzi vyvýšené platformy, ze které by pyramida vystupovala, tu (díky malé výšce prstence) sotva hrály nějakou roli. Jenže prstenec byl také příliš slabý na to, aby mohl zajistit případně porušenou statiku superstruktury. Je tedy možné, že slo jen o snahu zpevnit nejspodnější část obložení, jakoby si stavitelé nebyli jisti pevností jeho základů nebo kvalitou spojení s jádrem pyramidy.

Substruktura pyramidy Pepi II. měla rysy stejné jako pyramida Džedkadre Isesiho, na rozhraní vzestupné a vodorovné chodby byl vestibul, kde byly nalezeny zlomky alabastrových a dioritových nádob. Za vestibulem byl žulový zátaras se třemi padacími žulovými deskami. Texty pyramid byly objeveny už ve vodorovné chodbě, serdab byl tvořen jedinou místností bez výklenků.

Předsíň i pohřební komora měly sedlový strop a jejich zdi zdobily Texty pyramid. Sarkofág z černé žuly byl přibližně v polovině výšky zdoben pásem, na kterém byly zapsány všechny panovníkovy tituly a všechna jeho jména. Dokud nebyla do sarkofágu uložena panovníkova mumie, bylo víko na dvou zídkách, které byly přistavěny mezi sarkofág a západní stěnu pohřební komory.

Zádušní chrám a kultovní pyramida

Stavitelé zádušního chrámu se možná neinspirovali jen u staveb z konce 5. a začátku 6.dynastie, ale dokonce možná až u Sahureho (tedy v počátku 5.dynastie). Najdeme zde ale i některé nové prvky – mezi vyústěním vzestupné cesty a vstupní síní do chrámu jsou tři severo-jižně uspořádané místnosti. Otevřený dvůr, který byl dlážděný vápencem, obklopovalo 18 pilířů z načervenalého křemence. Dosud se z nich dochoval pouze jeden.

V těsné blízkosti pyramidy stály pyramidové komplexy manželek Pepi II. – jedná se o komplex královny Neiti, Iputy II. a Vedžebtenin. Více informací o pyramidových komplexech a pyramidách královen se dočtete na jiné stránce.