Pyramida Amenemheta III. v Hawáře - Starověký Egypt

Pyramida Amenemheta III. v Hawáře

Napsal Felgr Pavel on .

Amenemhet III. věnoval Fajjúmské oáze ještě větší pozornost než jeho předchůdci. Hlavnímu božstvu oázy (krokodýlu Sobekovi) dal postavit chrám v Šedetu (řecky Krokodilopolis). Nedaleko (poblíž dnešní vesnice Biahmu) nechal postavit chrám, před jehož průčelím stály dvě kolosální sochy Amenemheta III. Sochy byly vysoké 12m a byly z křemence, bohužel z těchto soch zůstala jen torza. Je tedy pochopitelné, že když se Amenemhet III. dozvěděl o nebezpečí stavební katastrofy v Dahšúru, rozhodl se postavit si pyramidu právě ve Fajjúmské oáze u dnešní vesnice Hawáry. Pyramida dostala jméno „Amenemhet žije“.

pyramida
Základní údaje o pyramidě: Popis pyramidy:  
šířka základny: 102 m A   vchod  
výška pyramidy: 58 m B   slepá chodba  
úhel sklonu stěn: 48°40' C   zátarasy  
  D   pohřební komora  

Do pyramidy se pokoušel proniknout v roce 1843 Lepsius, později také italský egyptolog Luigi Vassali, ale podařilo se to až v roce 1889 Petriemu, který ve spolupráci s britskými egyptology Geraldem Averym Wainwrightem (1879 – 1964) a Ernestem Johnem MacKeyem (1880 – 1943) prozkoumal nejen pyramidu, ale také celý rozlehlý pyramidový komplex.

Pyramida Amenemheta III. v Hawáře, pohled do nitra

Pyramida Amenemheta III. byla postavena v duchu 12.dynastie – jádro pyramidy Amenemheta III. bylo tedy postaveno ze sušených cihel a pyramida byla obložena jemným bílým vápencem. Vchod do podzemí byl od jihu a byl umístěn přímo v obložení pyramidy, poblíž jihozápadního nároží. Od vchodu pokračovala sestupná chodba se schodištěm směřujícím k severu. Chodba byla obložena vápencem a byla opatřena zátarasy. V podzemí se navíc několikrát lomila kolem svislé osy pyramidy.

Netradiční pohřební komora

Po špatných zkušenostech se stavbou pohřební komory v Dahšúru se stavitelé rozhodli pro několik opatření, která by zvýšila její bezpečnost a stabilitu. Do skalního podloží vyhloubili obdélnou jámu, kterou obložili vápencem a tím vytvořili boční stěny pohřební komory. Do ní pak spustili obrovský křemencový monolit o hmotnosti více než 100 tun. V monolitu byla vytesána obdélníková jáma a teprve do ní byl umístěn sarkofág z křemence. Na monolitu byly vedle sebe tři velké křemencové bloky, které tvořily víko (možná i strop pohřební komory). Krajní stropní blok byl nadzvednutý a byl spuštěn až po ukončení pohřbu.

Nad pohřební komorou byl vystavěn ještě stropní blok o skolnu stěn 45°, který stál na čtyřech pilířích. Ty byly usazeny na písku v šachtách, které byly vytesány do sklaního podloží podél bočních stran křemencového monolitu. Odebráním písku z těchto šachet pak klesl strop na určené místo a uzavřel se tak přístup k sarkofágu. Tento postup byl zvolen pak také při stavbě pyramidy Ameneheta IV. ale i v pozdějších dobách například ve velkých šachtových hrobech.

Ani toto zabezpečení se však stavitelům nezdálo dostatečné a tak nad tímto stropním blokem postavili ještě trojité zabezpečení – nad plochým stropem se zvedal sedlový strop z obrovských (až 50 tun vážících) vápencových bloků a nad ním pak ještě 7 m vysoká cihlová klenba. Vzniklo tak unikátní stavební dílo, které ale splnilo svůj účel a odolalo obrovskému tlaku hmoty pyramidy. Neodolalo ale cílenému tlaku vykradačů hrobů. Ti do pohřební komory pronikli i přes další důmyslné zabezpečení stavitelů, kteří vchod do pohřební komory zamaskovali v dlažbě sousední a o něco výše položené předsíně.

Labyrint antických cestovatelů

Před jižní stěnou pyramidy odkryl Petrie zbytky rozlehlého a velice členitého komplexu – Labyrintu antických cestovatelů, o kterém psalo šest antických autorů včetně Herodota. Podle některých byl stavitelem tohoto komplexu Mendes, podle jiných Moteris, Moeris aj. Stavba byla rozsáhle zdevastována již v dávné době, například žulové sloupy byly použity na ptolemaiovské a římské stavby ve Fajjúmské oáze a dílo zkázy dokončio vybudování kanálu přes část chrámu. Proto nejde původní plán přesně rekonstruovat – přesto se ale zdá, že v severní části chrámu ležela intimní část s obětní síní, před kterou byl komplex obětních síní, sloupových dvorů, portiků, kolonád, komor, chodeb ... Jižně se nacházel rozlehlý otevřený dvůr.

Že nešlo o žádnou malou stavbu dokládá rozloha – cca 28 000 m2. Síní bylo podle Starbona tolik, kolik bylo egyptských správních krajů (nomů) – tedy 42. V těchto síních měla být uctívána božstva těchto krajů – Petrie zde objevil zbytky vápencových soch Sobka a Hathory.

Související články

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.
  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě