Terasovitá hrobka Mentuhotepa II. v Dér el-Bahrí - Starověký Egypt

Terasovitá hrobka Mentuhotepa II. v Dér el-Bahrí

Napsal Felgr Pavel on .

Mentuhotep II. pocházel z Théb (Vasetu) a na konci 1. přechodného období sjednotil Egypt. V Thébách (Vasetu) si také nechal postavit hrobku a to i přes ten fakt, že hlavním městem Egypta byla Memfida (Mennofer). Pro stavbu hrobky zvolil skalnaté úbočí na západním břehu Nilu u dnešního Dér el-Bahrí. Zde měli hrobky jeho předchůdci, kteří byli pohřbeni ve skalních hrobkách s širokým nádvořím s dlouhými řadami pilířů.

Hrobka Mentuhotepa II., dohady o vzhledu

Mentuhotep II. tuto tradici porušil a to jak do velikosti hrobky tak do koncepce její stavby. Jak přesně vypadala hrobka Mentuhotepa II. dnes nevíme a názory egyptologů se různí. Jisté je, že Mentuhotep II. hrobku nazval „Osvícená jsou místa Amonova-Mentuhotepova (kultu)“. Jedno je však jisté – plán hrobky zahrnoval jak prvky tzv. „saff hrobek“ předchůdců Mentuhotepa II. tak prvky pyramidových komplexů z období Staré říše.

Základní údaje o hrobce:    
základna střední terasy: 60,18 x 43m    
vzestupná cesta – délka: 1200 m    
vzestupná cesta – šířka: 28,13 m    

Zádušní komplex Mentuhotepa II.

Zádušní komplex Mentuhotepa II. začali zkoumat na počátku 20.století Henri Edouard Naville (1844-1929) a Henry Reginald Hall (1873-1930) z pověření Nadace pro výzkum Egypta. Na výsledky jejich práce později navázala expedice Metropolitního muzea New Yorku, kterou vedl Herbert Eustis Winlock (1884-1950), ale ani tato expedice vykopávky nedokončila. To se podařilo až expedici Německého archeologického ústavu v Káhiře, kterou vedl Arnold.

Zádušní komplex Mentuhotepa II. tvořil údolní chrám, jeho pozůstatky jsou dnes pod poli a zahradami v údolí Nilu, dlouhá vzestupná cesta, terasovitá stavba zádušního chrámu, která byla na západní straně zapuštěna do skalního masivu a podzemní pohřební komora. Jak vidno z popisu – najdeme zde kombinaci prvků předchůdců Mentuhotepa II. z tzv. „saff hrobek“ stejně jako prvky pyramidových komplexů z období Staré říše – údolní chrám, vzestupná cesta, pohřební komora.

Je tu ale ještě jedna novinka – nejedná se jen o zádušní kult Mentuhotepa II., ale je to vlastně společný kult faraona a bohů. Poprvé se zde setkáváme se zobrazením bohů předávajících palmové ratolesti faraonovi. Další zajímavostí je, že v porovnání s většinou pyramidových komplexů Staré říše byla vzestupná cesta otevřená a v pravidelných intervalech byly po obou stranách rozestavěny sochy Mentuhotepa II. ztotožněného s Usirem – tzv. usirovské sochy.

Zádušní komplex Mentuhotepa II. - jak se u něj neztratit

V západní části dvora byla mohutná stavba zádušního chrámu přístupná po široké rampě. Po obou stranách rampy se nacházel háj s alejemi uměle vysázených stromů. Východní průčelí tvořil z vápencových bloků postavený portik se dvěma řadami pilířů. Na stěnách portiku byly kdysi scény z válečných výprav.

Střední část terasy tvořila nízká stavba kubického tvaru, jejímž jádrem byla opracovaná původní skála. Ze všech čtyř stran ji obklopoval portik z vápencových bloků ze 124 pilířů, které byly uspořádány do dvou řad. Kolem byla nízká kamenná zeď, která kdysi tvořila vnější fasádu ochozu – nasvědčuje tomu mírný sklon líce této stěny. To znamená, že horní pilířová síň byla postavena až později.

Vchod ležel na východní straně v hlavní ose stavby na úrovni střední terasy a vstupovalo se tak do sloupového ochozu. Ten byl z vápence kolem jádra, kterého půdorys odpovídal rozměry stavbě nad ním – na úrovni třetí terasy. V ochozu bylo 40 oktogonálních sloupů uspořádaných ve třech řadách. Na západní stěně se původně nacházelo 6 šachtových hrobek vyhloubených do skalního podloží. Nadzemní část tvořily kaple z vápence s nepravými dveřmi a kultovními sochami. V těchto hrobkách byly pohřbeny královny a princezny – ženy Mentuhotepovy rodiny. Všechny zemřely vemli mladé – nejstarší bylo 22 let, nejmladší 5 let.

Nejzápadnější část komplexu tvořila svatyně – byla to protáhlá klenutá místnost z vápence s pískovcovou dlažbou. Původně zde byly nepravé dveře a stála zde také kultovní socha Mentuhotepa II. v nadživotní velikosti. Krom dalších předmětů zde byla sedící socha boha Amona, vedle zádušního kultu byl v chrámu pěstován také kult významných božstev – Amona, Moncua, Usira a Hathory.

V ose sloupového dvora se otevírala sestupná chodba dlouhá několik desítek metrů, která vedla do podzemní pohřební komory se sedlovým stropem. Tuto chodbu otevřel Henri Edouard Naville v roce 1906, v roce 1971 ji pak znovu prozkoumal Arnold. Pohřební komora byla z červené žuly, ale její velkou část zabírala alabastrová kaple, do které se vstupovalo dvojitými dveřmi.

Protože zde nebyl nalezen sarkofág, domníval se Naville, že šlo o komoru pro panovníkovo ka. S tímto závěrem ale nesouhlasil Arnold a argumentuje dalším senzačním objevem, podzemní kryptou. Ta měla během stavebních prací na hrobovém komplexu sloužit jako pohřební komora. Krypta ale nebyla nakonec dokončena a stala se kenotafem, symbolickou hrobkou, používanou při oslavách Mentuhotepova svátku sed.

Související články

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.
  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.
  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě