fbpx
Český egyptologický ústav

9. Některé prameny uvádějí, že po smrti Achnatona vládl velice krátce Smenchkare a za tohoto panovníka je podle nich považována právě Nefertiti.
Hlavní argument pro tuto teorii je ten, že trůnní jméno Smencharea je Neferneferuaton – což je trůnní jméno i královny Nefertiti. Ale pouze na základě tohoto jména není možné říci, že se skutečně jednalo o tuto královnu.

Víme, že po dvanáctém roce vlády Achnatona (pokud budeme počítat jeho vládu sedmnáctiletou), Nefertiti zcela mizí z oficiálních pramenů. Nevíme, jestli zemřela, byla zavražděna, jestli upadla v nemilost … neznáme její osudy. Spíše se zdá, že Smenchkare byl muž ze širší královské rodiny a svůj nárok legalizoval sňatkem s princeznou Meritaton – nejstarší dcerou Achnatona. Takže spíše bych se přikláněla k této variantě.

10. Na různých vyobrazeních Achnatona a Nefertiti je patrný zvláštní tvar jejich lebky. Myslíte si, že jsou ty reliéfy věrné a nebo že se jedná o druh umění této doby?
Já bych s Vámi naprosto souhlasila s tou druhou variantou. Dochovalo se (pokud se budeme dívat na lebku Tutanchamona), kterého pochopitelně musíme řadit do královské rodiny, několik kosterních pozůstatků v hrobce KV55 (ať již je někdo identifikuje jako kosterní pozůstatky Achnatona nebo právě Smenchkarea) a v případě Tutanchamona pak celá mumie.

Tyto lebky mohou vypadat bráno dnešním pohledem zvláštně, ale z literatury jsem nezískala dojem, že by se jednalo o nějakou anomálii v případě lebek v hrobce KV55, které jsou nepochybně z amarnského období. Nakonec tyto lebky mohly patřit komukoliv – nemuselo se jednat o Achnatona ani Smenchkarea, ale nepochybně pocházejí právě z amarnského období a muselo se jednat o příslušníka královské rodiny, když byl pohřben v KV55.

11. A co námitka, že Amenhotep IV. Achnaton vládl ještě za života svého otce Amenhotepa III., který byl prý na konci své vlády nemocen a nemohl zcela vykonávat svou funkci?
V tom případě si můžeme těžko vysvětlit dopis, který Tušratta píše Teji ve smyslu … Tvůj muž zemřel, odešel na věčnost a Ty dohlédni, aby i nový král se stal mým bratrem … Tím pochopitelně nevylučuji jakoukoliv spoluvládu Amenhotepa III. a Achnatona, což byl politický element, který v období 18.dynastie sloužil k zajištění stability a plynulému přechodu vlády (nakonec vidíme to už mezi Kamosem a Ahmosem na přelomu 17. a 18. dynastie nebo v případě Thutmose III. a Amenhotepa II.).

Podívám-li se na závěr vlády Amenhotepa III., pak tam nevidím nic, co by ať už Amenhotepa III. nebo jeho dvůr vedlo k tomu, aby se Amenhotep IV. Achnaton stal spoluvládcem. Pokud by nějaká spoluvláda byla, pak by trvala od řádu měsíců po maximálně 2 roky, ale nikoliv 8 let.

Pokud jde o nemoc Amenhotepa III. pak interpretace těchto materiálů je někdy přeceňována. Amenhotep III. se ke konci vlády dožil více než průměrného věku bráno pohledem starověkých Egypťanů, takže ho musely trápit různé nemoci. Ale podíváme-li se například na Ramesse II. pak ani za jeho vlády (a na jejím konci byl podstatně starší než Amenhotep III.) nedošlo k nástupnictví ještě za jeho života.

Pokud jde tedy o Tutanchamona a jeho původ, pak bych se tedy přiklonila k tomu, že jeho rodiči byli Achnaton a některá jeho vedlejší manželka (pravděpodobně tedy Kija). Je totiž pravdou, že z „amarnských královských žen“ právě Kija vystupuje zcela mimo okruh ostatních královských žen (pokud si odmyslíme pochopitelně dcery Achnatona).

pokračování

7. Podstatnou událostí v dějinách Nové říše byla bezesporu náboženská reforma, kterou provedl Amenhotep IV. Achnaton. Tato reforma spočívala v prosazování kultu Atona (tento kult se věnoval pouze pozemskému životu) oproti dosud preferovanému kultu Amona, který kladl důraz i na posmrtný život. Proč vůbec k této reformě došlo?
První změny v náboženských představách jsou vidět už za vlády Thutmose IV. Na náboženskou reformu jsou pochopitelně nejrůznější názory a můžeme se na ni dívat z různých hledisek. Jedním z nich může být ekonomický potenciál a fungování egyptského státu. Musíme si uvědomit, že v polovině 18. dynastie disponovalo kněžstvo Amonova chrámu ohromným ekonomickým potenciálem, který byl pochopitelně do jisté míry na úkor panovníka. Amenhotep III. Provedl některé kroky, které nebyly obvyklé u jeho předchůdců, ale v podstatě to bylo jen pokračování postupného vývoje. Amenhotep III. byl první panovník 18. dynastie, který byl uctíván jako božstvo ještě za svého života – nestalo se to v Egyptě, ale v chrámech v Núbii. To je něco, co do té doby bylo naprosto neobvyklé.

Na náboženskou reformu se ale musíme dívat také z politického hlediska. Pokud se podíváme na nálezy z Tell el-Amarny (starověkého Achetatonu) tak zjistíme, že není pravda, že by byly zakázány kulty všech bohů. Protože v těchto nálezech najdeme velké množství předmětů, které se pojí k představám starověkých Egypťanů ve fungování každodenního života. Dochovaly se plastiky a vyobrazení božstev, která měla vliv na každodenní život – například boha Bese, bohyně Tauret atd. tedy božstev, která patřila ke každodennímu životu starověkých Egypťanů a jejich kněžstvo nemělo žádné politické nebo ekonomické ambice.

Pro běžné Egypťany muselo být toto období asi těžko pochopitelné, protože v podstatě ze dne na den zmizely pravidelné svátky a slavnosti, na které si Egypťané zvykli. Ale tyto svátky a slavnosti v podstatě nezmizely, jenom byly nahrazeny jiným typem oslav, které ovšem nebyly zacíleny na jednotlivá božstva, ale na panovníka a jeho rodinu, protože panovník zajišťoval kontakt s nejvyšším bohem – Atonem. Tím, že Achnaton ukázal Atona v podobě slunečního kotouče (protože Aton pochopitelně existoval z dávných dob jako jedno ze slunečních božstev), tak ho vlastně vzdálil prostým Egypťanům, kteří uctívali bohy v antropomorfní podobě.

8. Jakou roli v realizaci této náboženské reformy sehrály manželky Amenhotepa III. a Achnatona – tedy královny Teje a Nefertiti?
To je složitá otázka, protože v případě královny Teje víme, že stejně jako Amenhotep III. byla už za svého života zbožštěna – také v jednom chrámu v Núbii. Pokud jde o její původ, víme, že nepatřila k členkám ani širší královské rodiny, pravděpodobně byla zástupkyní nižší vládnoucí třídy – dost možná pocházela z významné hodnostářské rodiny někde z oblasti Achmímu. Na tom by nebylo nic neobvyklého – panovník při nástupu na trůn „zdědil“ po svém otci všechny jeho ženy (nerada bych používala slovo harém, které mělo v Egyptě trochu jiný význam, než jaký známe pak z osmanského prostředí).

V případě Nefertiti je její původ záhadou – populární teorie, že se jednalo o cizí princeznu, která přišla do Egypta se v dnešní době opouští a stejně jako u královny Teje se její původ hledá v nějaké hodnostářské rodině. Ani její jméno není ukazatelem toho, že by se jednalo o cizokrajnou princeznu, protože Nefertiti se klidně mohla jmenovat jinak a jméno Nefertiti mohla přijmout při nástupu na trůn, podobně jako egyptští panovníci měnili svá jména.

Pochopitelně, že se na dvoře Amenhotepa III. i Achnatona nacházely ženy, které byly „ze zahraničí“, ale ani to není nic neobvyklého. Thutmose III. měl několik manželek, které byly původem z Předního východu, dokonce se podařilo najít hrobku těchto tří manželek, které rozhodně nebyly Egypťanky původem z povodí Nilu.

pokračování

4. A pokud se podíváme na období 19. a 20. dynastie – máme nějaké podrobnější informace o tom, jak to vypadalo ve školách?
Bohužel poměrně málo, dochovalo se jen několik vyobrazení. Jednalo se pravděpodobně o otevřený dvůr s přístupem denního světla a potom přilehlé místnosti, které sloužily k uložení papyrových svitků. Písařská skriptoria se nacházela poblíž chrámů, v podstatě tvořila s chrámy nedílné jednotky, protože v Egyptě bylo primárním důvodem písemnictví vedení hospodářských záznamů a chrámy v období 18. až 20. dynastie byly nejvýznamnější ekonomické jednotky. Víme, že na konci období Nové říše už panovník prakticky nedisponoval žádnou půdou, protože veškerá půda byla ve správě chrámů.

5. Podstatnou roli v dějinách Nové říše sehrál rod „Thutmosů“ a později rod „Ramessovců“. Podle mého názoru nastalo došlo za vlády 18. dynastie k několika zásadním událostem, které pak mohly ovlivnit průběh Nové říše. Jako první moment bych viděl vládu královny Hatšepsut – dcery Thutmose I., která byla nevlastní sestrou a nakonec i manželkou Thutmose II.
Já bych spíš než královnu Hatšepsut vyzdvihla právě jejího otce – Thutmose I. Od vlády Ahmose I. až po vládu Thutmose I. můžeme mluvit o snaze konsolidovat egyptský stát, zatímco za vlády královny Hatšepsut se nacházíme v situaci, kdy můžeme říci, že egyptský stát byl konsolidovaný jak uvnitř tak navenek.

První panovníci 18. dynastie se snažili po nadvládě Hyksósů egyptský stát konsolidovat a navázat na tradice, které známe z konce Střední říše – pravidelné odvádění daní, přístup do všech dolů a lomů, které byly za vlády Hyksósů pro panovníky Théb (Vasetu) nedostupné atd. Ahmose I. zajistil (alespoň dočasně) severovýchodní hranici, ale pro Egypťany byla od Střední říše vždy klíčová Núbie jako zdroj nerostného bohatství. Thutmose I. završil expanzi a konsolidaci Egypta směrem na jih a došlo tak k definitivnímu zapojení Núbie do správy Egypta (získal veškerá území mezí třetím a čtvrtým kataraktem s tamním nerostným bohatstvím). Pokud jde o Núbii – nejednalo se pouze o zlato, ale vlastně o obchodní trasu do oblastí, které se nacházejí ještě jižněji od Egypta (například Punt).

Za vlády Thutmose I. také můžeme sledovat expanzi Egypta směrem do Syropalestiny. Už se nejednalo o jakousi „pomstu“ Hyksósům, ale šlo pochopitelně o zisk nerostného bohatství, obilnin atd. ale ani Thutmose I. se nesnažil změnit fungování jakýchsi městských státečků, které v tomto regionu existovaly. Hatšepsut po něm zdědila stát poměrně funkční, takže se nemusela vypořádat s žádným zásadním nebezpečím. O vládě Thutmose II. bych se ani příliš nezmiňovala – jeho vláda byla poměrně pomíjivá (počítá se mezi 2 a 12 lety) ale s jeho jménem máme spojeno jen minimum památek, což zase může souviset s rozsáhlou stavební aktivitou Hatšepsut, která dokončila stavby, které byly započaty za vlády Thutmose II. – kam patří i známý chrám v Dér el-Bahrí.

6. Zmínila jste se o zemi Punt – některé prameny jí připisují do jižní části Afriky, některé prameny zase do oblasti Indonésie.
Já bych Vám nabídla ještě jiné dvě lokace – jedna by byla v oblasti Jemenu (o té se poměrně dlouho uvažovalo) a druhá by byla v oblasti Eritrei, severního Somálska, jižního Sudánu. Právě tato varianta je zřejmě nejpravděpodobnější. Víme, že Egypťané nebyli žádní mořeplavci – sice se pohybovali po moři, ale při pobřeží Rudého moře, vždy se plavili na dohled pevnivě, ale pro Egypťany byl hlavní dopravní tepnou Nil. V žádném případě nemůžeme srovnávat starověké Egypťany s mořeplavci, jakými byli například Féničané. Byly provedeny nejrůznější analýzy ve spolupráci se zoology a botaniky, protože se dochovalo mnoho vyobrazení rostlin i živočichů, kteří byli přiváděni právě ze země Punt (například v zádušním chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí známe několik takových reliéfů). Z těchto analýz je jednoznačné, že se jedná o fauna a floru, která je spojena s jižní částí Afriky, ale nikoliv s jižní Afrikou – spíše oblast Somálska nebo jižního Sudánu.

pokračování

1. Dobrý den, řekněte nám, jak jste se dostala k egyptologii? Co Vás vedlo k tomu, že jste si vybrala právě tento obor?
Velice jednoduše – vlastně už od základní školy, kde jsem měla vynikající učitelku dějepisu. Když jsem skončila gymnázium, tak tehdy se Egyptologie neotvírala, protože tehdy se ročníky otevíraly nepravidelně, takže jsem dělala přijímací zkoušky na FF obor klínopis – etnologie, odkud se mi po roce podařilo „utéct“, protože se otevírala egyptologie. Takže jsem šla znovu do přijímacího řízení a vystudovala jsem kombinaci klínopis – egyptologie.

2. Specializujete se na vztahy Egypta a Předního východu ve 2. tisíciletí př.n.l. – proč zrovna toto období a jak byste charakterizovala 2. tisíciletí v dějinách starověkého Egypta?
Pro mne je klíčové Druhé přechodné období a Nové říše, což souvisí s mojí dvojkombinací egyptologie – klínopis, protože pochopitelně z tohoto období máme největší množství pramenů, které nejsou zcela jednoznačně interpretovatelné, takže to naskýtá možnosti dalšího studia, lépe než například 1. tisíciletí, které je s ohledem na prameny daleko bohatší, ale je to téma, které je z mého pohledu už poněkud vyčerpané. Druhé tisíciletí je podle mě zajímavé díky kombinaci, možnosti zasadit Egypt do kontextu starověkého Předního východu.

Myslím si, že tohle je chyba už našeho pojetí dějepisu na školách, který se přednáší tak, že je Egypt zcela vytržen z kontextu starověkého Blízkého východu, byť tvoří nedílnou součást celé té oblasti. Egyptu se věnuje největší pozornost a co jsem měla možnost vidět učebnice dějepisu z posledních let, v porovnání s učebnicemi pro ZŠ v době, kdy já jsem chodila do školy, se mnoho nezměnilo. Egypt stále zastává jakousi exkluzivní pozici z celého Předního východu, kdežto starověký Přední východ se (alespoň za nás) přednášel jednu hodinu a to se probralo všechno od královských pohřebišť v Uru přes Chetitskou říši až Peršanům.

3. Pokud jde o prameny věnující se starověkému Egyptu, tak velice málo informací máme o školství v Egyptě.
Co se týká vzdělávání písařů, máme velké nedostatky ve znalostech a ještě složitější je situace pokud se zaměříme na vzdělávání písařů a jejich komunikaci s okolními zeměmi, protože je jasné, že písaři a egyptští hodnostáři museli s lidmi v těchto oblastech nějak komunikovat. Otázka tedy zní, jak se Egypťané učili ty příslušné jazyky, kterými byla psána diplomatická korespondence.

My víme, že v Egyptě byly písařské školy, byly tam archívy, byla tam skriptoria ... Máme hodně doložených textů z období 19.dynastie, dochovaly se nám tzv. „typové dopisy“, které pravděpodobně museli písaři opisovat a museli být schopni takový dopis sepsat, podobně jako se dnes sekretářky musí naučit jak správně napsat dopis.

Složitější to bylo v okamžiku, kdy písař nemohl použít svůj rodný jazyk, ale musel použít jiný jazyk. Víme, že egyptští písaři byli schopni psát dopisy akkadsky, případně chetitsky. Dochovaly se dva dopisy, které patří do korespondence mezi egyptským královským dvorem a královským dvorem království Arcavi v sousedství Chetitské říše, takže je jasné, proč tato korespondence byla psána chetitsky. Dokonce přímo v dopise, který je adresován egyptskému královskému dvoru je tam jakýsi přípisek, který je určen pro egyptského písaře, aby další korespondenci s Arcavou psal chetitsky. Ale pochopitelně naprostá většina textů byla psána akkadsky. Dokonce se nám dochoval jeden dopis z poloviny 14. století z korespondence mezi Egyptem a říší Mitanni, který byl psaný churidsky. To znamená, že v Egyptě museli existovat tlumočníci, kteří zvládali tyto překlady a byli schopni v tom kterém jazyce dopis sepsat a odeslat. Ale o tom, jaké bylo jejich vzdělávání v 18. dynastii víme velice málo.

pokračování

Mohlo by vás zajímat

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.