fbpx

Mumie Ramesse II. (jednoho z největších egyptských faraonů) a ostatky velkého českého krále Jana Lucemburského měly na chvíli společný osud. Zdá se vám to možná neuvěřitelné, ale je to tak.

Mumie faraona Ramesse II.

Příběh mumie faraona Ramsese II. se začíná psát v Egyptě před více než 3200 lety. V roce 1213 př.n.l. 18. dne prvního měsíce období záplav, se egyptského lidu zmocnil smutek. Ramses II., ten, jehož zdobil titul “Velké slunce Egypta”, právě zemřel. Bylo mu 92 let. Po 67 letech oslňující vlády se faraon připojil ke svému otci, bohu Reovi, stvořiteli vesmíru.

V předvečer honosného pohřbu oslavoval celý Egypt velkolepý život tohoto neobyčejného panovníka, jehož mocný stín dopadal na veš-kerou historii Egypta. V “Domě balzamování”, daleko od zvědavých pohledů, byl zemřelý faraon připravován na “poslední” cestu. Dnes se už můžeme s odstupem několika tisíciletí zeptat – opravdu poslední? Tělo bylo zbaveno vnitřností a mozku, nechalo se 70 dní dehydratovat v natronu, naplnilo se rostlinnými látkami a omotalo pásy, mezi které se umísťovaly různé druhy amuletů a také smotky papyru s čarovnou mocí. Celý rituál probíhal za přítomnosti Anupa, boha mrtvých. Ten měl za úkol ochránit tělo před rozkladem. On také doprovázel zemřelého před Božský soud, který jediný rozho-doval o dalším životě v jiném světě.

Když skončily přípravy těla zesnulého panovníka, vydal se pohřební průvod do Théb. Již dlouhou dobu se nechávali faraoni Nové říše pohřbívat právě zde a ne pod pyramidami, jako jejich předkové. Zvolili hrobky vyhloubené ve skalách. Za svítání onoho dne se prů-vod opět dal do pohybu, aby dorazil do místa věčného odpočinku, v blízkosti hrobky Ramsesova otce, faraona Sethiho I.

Kouzlo rituálů a fantastický pohřební arsenál, které jej budou doprovázet, mu pomohou zahnat démony a vznést se směrem k “Nebi pod Zemí”, aby tam žil svůj nový život. Na konci chodby se nachází pohřební místnost, kde bude umístěna zlatá rakev. Kolem ní se shromáždí zásoby a faraonova výbava. Obrazy a sbírky náboženských textů namalované na zdech zajistí faraonovi nesmrtelnost. Faraon může žít v jiném světě pouze tehdy, když jeho tělo a jeho hrobka zůsta-nou navždy zachovány.

V době starého Říma pronikli do hrobky Ramsese II. návštěvníci, dokonce tu nechali i svoje jména. A potom nastalo dlouhé ticho…

Mumie Ramesse II. si ve 20. století “užila”

Pomineme 18. a 19. století, dobu průkopníků egyptologie i objevení Ramsesovy mumie, a přeneseme se do počátků 20. století. Na počátku 20. století se faraonova mumie stala atrakcí mezinárodního významu. Od roku 1902 byla mumie Ramesse II. vystavena v novém Muzeu starověkých památek v Káhiře. Jenže … na počátku 20. století mumie opět zmizela. Teprve v roce 1936 ji znovu objevil kanovník Etienne Driotton, tehdy čerstvě jmenovaný ředitelem oddělení starých památek. Nalezl ji v sarkofágu, ve stoje, ve služebním bytě svého předchůdce!

Píše se rok 1975 a vedení oddělení starých egyptských památek se rozhodlo znovu vystavit královské mumie. Mumie Ramsese II. tak byla vystavena na plném světle. Jedné noci se však faraonova pravá ruka tajemně pohnula a změnila polohu. Nešlo o návrat faraona či o nějaké znamení. Mumii stále více napadali ničiví paraziti. Tehdy vstupuje na scénu francouzská archeoložka Christiane Desroches Noblecourt, první žena, která v Egyptě vedla vykopávky, hlavní kurátorka Oddělení památek starého Egypta v Louvru.

Mumie Ramesse II.

Zdroj: S využitím archivu ČT Iva Nakládalová