Největší řecko-římská nekropole Egypta Kóm eš-Šukáfa, dnes považována za poslední významnou stavbu respektující staré egyptské náboženství, vznikla ve 2. století. Je tedy relativně "mladá", nicméně se řadí mezi nejvýznamnější divy starověku. Byla objevena náhodou.
Roku 1900 se v Kóm eš-Šukáfa propadl do podzemí osel s károu a ukázaly se do té doby neznámé katakomby. Byly vytesány ve třech podlažích, nejspodnější je dnes zaplavené. Tajemné chodby s výklenky byly připraveny pro více než 300 zemřelých, zpočátku údajně jen pro potřeby jedné bohaté rodiny.
K věčnému odpočinku zde však byla uložena jen stovka nebožtíků. Nacházelo se tu i pohřebiště koní, snad nejúspěšnějších na dostizích. Středem labyrintu vede do hloubky 35 metrů točité schodiště, po levé straně se nachází místnost pro konání pohřebních obřadů a přijímání hostů, kteří pravidelně přicházeli navštívit hroby svých blízkých.
V Kóm eš-Šukáfě se pozoruhodným stylem prolínají tradiční egyptské a helénské motivy - mumie na márách; bůh mumifikace Anup v podobě posvátného černého šakala jako římský legionář; bůh slunce, nebe a ztělesnění univerzální královské moci Hor i bůh vědění Thovt v řecko-římském výtvarném provedení; mohutní hadi s korunou Horního a Dolního Egypta.
V Alexandrii byl vytvořen původní jedinečný a nezaměnitelný výtvarný sloh, svým způsobem symbolizující konec civilizace.