Zajímavosti

Vápenec na vzestupné cestě představuje odolnější vrstvu Členu II. Praskliny však byly stále otevřené a umožnily dešťové vodě, aby si našla cestu i touto vrstvou dlouho předtím než byly vytesány zdi ohrazení.

Na některých místech pod tvrdší vrstvou vzestupné cesty najdeme uvnitř Členu II velké i malé dutiny v místech, kde byl vápenec pod svislými prasklinami úplně rozpuštěn. Tím je prokázána důležitá role, kterou hrály svislé praskliny v procesu rozpouštění cementu.

Velká Sfinga a eroze kyselinou uhličitou

Víme, že dešťů bylo mnohem více před vytesáním Sfingy než po něm, a proto muselo k největšímu poškození útvaru podél prasklin dojít předtím, než byla vytvořena Sfinga a její ohrazení. Masa skály prošla různými stupni rozpouštění výplně mezi vápencovými zrny, což vedlo k pozdější erozi podél prasklin, když byla odhalena po odkrytí ohrazení. Navíc střídání měkčích a tvrdších vrstev v Členu II vedlo k různému stupni vodorovné eroze, což je dobře zřetelné na mnoha fotografiích Sfingy.

Jørn Christiansen nenašel z geologického hlediska žádný důkaz, podle něhož by mohlo být vytesání Sfingy datováno dříve než vytvoření dalších monumentů na náhorní plošině v Gíze. Bylo zde demonstrováno, jak Člen II prošel procesem chemického zvětrávání, které víceméně sledovalo síť prasklin v útvaru. Bez konkrétního vyjádření času se dá z geologického hlediska říct, že tato změna trvala velmi dlouho – a bylo to dlouho předtím, než na náhorní plošině v Gíze začala jákákoliv lidská činnost.

Pak byla v určitém okamžiku Sfinga a její ohrazení odkryty a zanedlouho způsobily vítr, písek a občasný déšť viditelné zeslabení stavby. Eroze probíhala vodorovně podél špatně spojených podjednotek Členu II a také svisle tam, kam se podél prasklin dostala v průběhu geologického času uhličitá kyselina. Svislá eroze uhličitou kyselinou není nepodobná vodní erozi, ale změny povrchu a dutiny ve skále dokazují, že zeslabení podél prasklin v útvaru existovalo před vytesáním Sfingy a jejího ohrazení.

Podobně Údolní chrám a Chrám Sfingy, které byly postaveny z kamene vytěženého z ohrazení Sfingy, byly brzy ruinami následkem eroze a zvětrávání. Údolní chrám Sfingy byl poté „oblečen“ do pečlivě na míru udělaných žulových bloků z Asuánu. Jednalo se o až nepochopitelně precizní práci a mistrovský kousek zednické práce, tak jako u mnohých dalších monumentů v Egyptě.

S ohledem na výsledky této analýzy a interpretace kamenů v monumentu Sfingy a jejím okolí je závěr takový, že rozsah pozorované eroze a její následky nemohou být použity pro určení stáří Sfingy. Zběžné geologické metody a pravděpodobně ani petrofyzikální analýza (fyzikální a chemická analýza vlastností kamene a jejich vzájemné působení s kapalinami) nejsou vhodné pro přesné datování Sfingy, protože kyselá voda pronikla do útvaru a způsobila zvětrávání dlouho před jejím vytvořením. Oddělit a určit rozsah dopadu různých parametrů na práci je příliš složité, aby bylo možné odhadnout stáří Sfingy.

Skála nám však říká, že když byla jižní ohradní stěna tesána, byla přesně zarovnaná podél přímo vedoucí vzestupné cesty ze směru západ-sever-západ do směru východ-jih-východ. Cesta vedla z Údolního chrámu do Rachefovy pyramidy, 14° jižně od Sfingy hledící na východ. Tento úhel není náhodný; jedná se o směr vycházejícího Slunce, dne 22. října, v den svátku Heb-sed. Sfinga byla tedy vytesána jako nedílná součást rozsáhlejšího stavebního plánu na náhorní plošině v Gíze.

Zdroj: GEO Expro (online na http://www.geoexpro.com); Český překlad: Alííí

Mohlo by vás zajímat

Dokumentární filmy

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.