Kusai, město na hranici Egypta a Núbije

Město Kusai leží asi 40 km jižně od Hermopole (el-Ešmunén), která byla ve Střední říši správním střediskem této oblasti. Když Horemchauef navštívil mezi lety 1670 a 1650 př.n.l. rezidenci v Lištu, byla řeka ještě otevřená. Krátce poté byla v Kusai ustanovena hranice, kde musel každý, kdo se plavil z jihu, zaplatit daň vládci Avaridy.

Podle Kamosovy zprávy Hyksósové zřejmě ovládali cestu vedoucí ze “Sako” (snad dnešní el-Kes) přes oázy Západní pouště do núbijského Tumasu. Tumasu leželo na půli cesty mezi prvním a druhým nilským kataraktem. Touto cestou získal král Avaridy přístup ke spojencům – krutým králům Kuše – a ke zlatu.

Nejméně tři z pevností u kataraktů (Buhén, Migrissa a Uronarti) byly stále ještě funkční, i když se objevují pochyby, zda byly ovládány z Egypta či z Kuše; nicméně stále ještě byla kontrolována cesta přes oázy (od jižního konce) a vysílány výpravy do zlatých dolů.

Kusai – hraniční město

Navzdory hranici v Kusai pokračoval pravidelný styk mezi Dolním Egyptem a Núbií po cestě přes oázy. Je to zřejmé z nálezů keramiky a hliněných pečetí v pevnostech u kataraktů a v hlavním městě Kuše Kermě. Přinejmenším v Buhénu navíc tento kontakt trval bez přestávky od 13. dynastie do počátku hyksóské 15. dynastie.

Naši představu o středním Egyptě můžeme ještě obohatit pohledem na skupinu pohřebišť, odkrytých asi 50 km jižně od Kusai v Dér Rífě, Mostageddě a Kau. Hřbitov S v Dér Rífě obsahuje hroby skupiny Núbijců, známých jako lid “pánvových hrobů” (podle jejich typických mělkých oválných hrobů), polokočovných chovatelů dobytka žijících na okraji pouště, jejich pohřebiště a sídliště se v Egyptě objevila v průběhu 13. dynastie.

Jsou ztotožňováni s Medžaji z Kamosových textů, kteří byli vysláni jako zvědové před Kamosovým loďstvem. Jejich typická ručně vyráběná keramika se vyskytuje na všech sídlištích Střední říše a lze ji nalézt i na severu až v Memfidě (Mennoferu). V Dér Rífě obsahují jejich hroby tell el-jahúdíjskou keramiku, srovnatelnou s typy, které nacházíme ve vrstvě E/1 v Tell ed-Dabě a které datujeme do poloviny 15. dynastie. Příbuzná egyptská keramika patří ke stylu memfidské oblasti Střední říše a naznačuje, že pohřebiště může pocházet z počátku 13. dynastie.