Restaurování hrobky královny Nefertari

Hrobka královny Nefertari QV 66, nejkrásnější ze všech hrobek v Údolí královen, byla krásně vyzdobena. Mimořádně kvalitní nástěnné malby v hrobce QV 66 jsou tím nejlepším příkladem umění ramessovské éry. Nyní probíhá restaurování hrobky královny Nefertari, milované manželky Ramesse II.

Skalní masív, do kterého byla kdysi vyhloubena, je narušen mnoha trhlinami, kudy prosakuje dešťová voda. Vlivem opakovaného prosakováni začala sůl obsažená v kameni pod štukovou omítkou krystalizovat a narušovat tak vzácné malby na stěnách hrobky.

Restaurátorské práce v hrobce královny Nefertari QV 66 probíhaly několik desetiletí, ale paradoxně situaci spíše zhoršily – jak restaurátoři cementovali, zatmelovali a znovu natírali zdi, výzdoba ztratila svůj původní lesk. Další poškození způsobili hrobce tisíce návštěvníků, kteří každým rokem toužili hrobku spatřit. Dech velkého počtu lidí způsoboval vysokou oxidaci, která mohla zničit i to co ještě zbylo. Proto se egyptské úřady rozhodly hrobku uzavřít.

Průběh rekonstrukce hrobky královny Nefertari QV 66

Tehdy nabídl Gettyho restaurátorský ústav egyptské vládě své služby. Byl vypracován konkrétní plán na záchranu hrobky královny Nefertari QV 66 a bylo vynaloženo několik milionů dolarů. Ředitel ústavu Luis Monreal povolal italské odborníky Lauru a Paola Moraovy. Oba podrobili stěny hrobky pečlivému zkoumání a jeho výsledek byl alarmující – pokud se hned nezačne se záchranným plánem, malby na stěnách se rozpadnou na prach. Dostali tedy volnou ruku pro svoji práci.

Nejprve zdem poskytli “první pomoc”. Poškozenou malbu v hrobce nejprve zpevňovali speciálně vyrobeným japonským rýžovým papírem. Během restaurátorských prací bylo takto připevněno a následně odstraněno několik tisíc kousků tohoto jemného papíru. Tato práce trvala více než rok.

Současně probíhala studie analyzující stav hrobky QV 66 v horském masívu. Družicové snímky hrobky královny Nefertari pomohly nalézt trhliny, kudy prosakovala voda. Světový odborník na jeskynní mikroorganismy Japonec Hideo Arai odebral vzorky prachu na stěnách a na podlaze a provedl úplnou bakteriologickou analýzu. Profesor geologie na univerzitě ve španělském Oviedu Modesto Montoto zkoumal plochy s malbami pomocí ultrazvuku a hledal neviditelné trhliny. Chemikové analyzovali barevnou pigmentaci a složení štukové vrstvy a díky tomu zjistili, že jako pojivo byla použita arabská guma a přípravná vrstva je směsí rozdrceného kamene, sádrovce, hlíny a rozsekané slámy.

Pečlivé restaurování hrobky královny Nefertari

Po skončení nejnaléhavějších prací na záchraně hrobky se mohlo přistoupit k samotnému restaurování, které nakonec trvalo pět let. Plochy, které poškodila sůl byly sejmuty, zbaveny nánosů krystalů a poté přeneseny zpět na zeď. Díky chemickému rozboru se podařilo nahradit chybějící části směsí, která byla vyráběna stejným způsobem, jaký používali umělci za vlády 19. dynastie. Byly také odstraněny stopy po předchozích nepovedených restaurátorských pracích.

Po odstranění prachu a očištění malby vynikly všechny odstíny živých barev, díky nimž je hrobka tak krásná. Bylo tak možné plně obdivovat zručnost tehdejších umělců, kteří byli také alchymisty, kterým se nikdo nemohl rovnat. Červenou barvu míchali z oxidu železnatého, zelenou a modrou ze směsí sodíku, písku a mědi a měkkou bílou pro vykreslení královniny pleti ze směsi vápníku a hořčíku.

Nefertari, detail výzdoby hrobky