Mentuhotep II. Nebhepetre

Mentuhotep II. Nebhepetre vládl svému thébskému království čtrnáct let, než vypukla poslední fáze občanské války mezi Hérakleopolí a Thébami Vesetem). O tomto konfliktu nevíme téměř nic, určitou představu nám může zprostředkovat tzv. hrobka bojovníků v Dér el-Bahrí, ležící nedaleko zádušního komplexu Mentuhotepa I.

Nemumifikovaná, v plátně zabalená těla šedesáti vojáků, kteří byli evidentně zabiti v bitvě a poté pohřbeni ve společné hrobce vytesané ve skále, se uchovala vysušením. I přes absenci jakýchkoli balzamovacích postupů se jedná o nejlépe dochovaná těla ze Střední říše. Vojáci jsou pohřbeni jako skupina a protože jsou pohřbeni na dohled od královského hřbitova, můžeme usuzovat, že zemřeli v hrdinském boji. 

Znovusjednocení Egypta

Hérakleopolský vládce Merikare zemřel dříve, než Mentuhotep II. Nebhepetre dorazil do Hérakleopole. S jeho smrtí se musel zhroutit i hérakleopolský odpor, neboť Merikareův nástupce vládl severnímu království jen několik měsíců. Vítězství nad posledním hérakleopolským panovníkem bylo důležité, protože Mentuhotep II. pak sjednotil Egypt. 

Součástí Mentuhotepova opětovného dobývání Egypta byly i nájezdy do Núbie. V době, kdy Mentuhotepova armáda zaútočila, byly části Núbie kontrolovány nejméně jednou linií místních panovníků. Nápis na stavebním bloku z Dér el-Ballátu, o němž se soudí, že pocházel z jeho doby, se zmiňuje o výpravách do Vavatu (Dolní Núbie). Mentuhotep II. také vytvořil stálou posádku v pevnosti na Elefantině. Odtud pak mohl rychle vysílat jednotky na jih.

Kromě zdůrazňování rodokmenu byl strategií Mentuhotepa II., kterou si chtěl vylepšit reputaci u svých současníků i nástupců, program sebezbožštění. Na dvou fragmentech z Gabalénu je Mentuhotep II. popsán jako „syn Hathory“. V Dendeře a Asuánu si osoboval právo na pokrývku hlavy Amona a Mina a jinde nosil červenou korunu se dvěma pery. V Konossu, poblíž Fílé, se nechal zobrazit v podobě ithyfalického boha Mina.

Terasovitá hrobka Mentuhotepa II.

Tato ikonografie je patrná také v chrámu a terasovité hrobce v Dér el-Bahrí naznačují, že ve svém Domě milionů let chtěl být uctíván jako bůh, což o stovky let předznamenává myšlenky, které se staly ústředním náboženským tématem Nové říše.

Mentuhotep II. Nebhepetre pravděpodobně snížil počet nomarchů – například vládci Asjútu určitě přišli o moc kvůli podporování hérakleopolské strany. Naproti tomu nomarchové z Bení Hasanu a Hermopole si své postavené udrželi, snad jako odměnu za pomoc armádě thébských nomarchů. Vládcové z Naga ed-Dér, Achmímu a Dér el-Gebráwí také ve svých úřadech zůstali. Jednání nomarchů v pravidelných intervalech kontrolovali úředníci od faraonova dvora.

Další důkaz o návratu silné a jednotné egyptské vlády podávají cesty za hranice Egypta. Jedním ze slavných vůdců výprav v této době byl Chetej, který střežil sinajskou oblast a měl povinnosti rovněž v Asuánu. Henenu, „představený rohu, kopyta, pera a váhy“, byl královým správcem; v rámci jednoho ze svých četných úkolů se vypravil do Libanonu pro cedrové dřevo pro svého pána. 

Terasovitá hrobka Mentuhotepa II. v Dér el-Bahrí

Manželky: Tem (matka Mentuhotepa III. – přežila svého manžela); Neferu II. (sestra); Henhenet, Sadeh, Ašajet, Kauit, Kemsit (stejně jako Henhenet, Sadeh, Ašajet a Kauit vedlejší manželka)