Egyptské plošné, objemové a váhové míry

Vyměřovači půdy při opětovném stanovování rozlohy pozemku po nilských záplavách používali jednotku arura (secaí). Jedna arura odpovídala čtvercové ploše, jejíž každá strana měřila 100 loktů (tj. cca 2756,25 m²). Arura se dále dělila na poloviny (řemen), čtvrtiny (heseb) a osminy (sa). Tzv. pozemní loket (meh) odpovídal pásu širokému jeden loket a dlouhému sto loktů. Taková plocha tedy byla setinou arury. Jednotka arura se používala také k určování rozlohy nomů.

Egyptské objemové míry

Konec sklizně znamenal brzký příchod dvou obávaných úředníků – Písaře Obou sýpek a Měřiče zrní. Před uskladněním přesně určili objem sklizně a stanovili podíl, který připadl samotnému pěstiteli, a podíl, který musel ponechat pro příští setbu. Nejčastěji používanou objemovou mírou ve starověkém Egyptě byl hektat. Například objem obilí se za Staré říše vyjadřoval v hekatech (kolem 4,8 litru), které měly za Střední říše někdy až dvojnásobnou hodnotu.

Hektat se dále dělil na 10 hinů a 320 ro (přibližně jedna lžička). Používanými násobky byl dvojnásobek, čtyřnásobek nebo sto čtyřnásobků hekat. Písaři při měření používali velký kožený pytel char, jehož objem odpovídal dvaceti hekatům.

Jiné objemové míry se používaly pro tekutiny. Základní jednotkou zde byl džbán (henu), odpovídající 0,46 litru. Pro pivo se používala jednotka děs, pro víno hebenet, pro olej meni.

Egyptské váhové míry

K hodnocení válečné kořisti nebo k vážení kovů se používal deben, jenž se dělil na 10 kitů. Za Staré říše míval deben různou hodnotu pro odlišné druhy vážených výrobků. Pro zlato jeho hodnota činila 13,6 gramů, pro měď 27,3 gramů. V ramessovském období nabyly deben a kit zlata, stříbra i mědi měnovou hodnotu.

V období Nové říše se systém zjednodušil. Deben nadále zůstal základní jednotkou, měl však již stálou hodnotu 91 gramů. Závaží se vyráběla z kamene (žula, alabastr, hematit) nebo z kovu (bronz). Bývala Kuiata, plochá nebo ve tvaru komolého kužele, často znázorňovala zvířecí hlavu (býka či gazely). Do závaží se vyrýval název příslušné jednotky a jeho váha, případně i kov, pro nějž platilo.

Někdy bylo na závaží zapsáno i jméno instituce (Královská pokladnice nebo chrám) nebo osoby, která jej používala. Všechna závaží byla ocejchována pomocí oficiální jednotky, na niž byla kartuše panovníka, jenž byl právě u moci. Veřejná moc dohlížela na dodržování správnosti měření a na žádost jednotlivců nebo na základě úředního rozhodnutí mohly být prováděny oficiální kontroly.