Egyptský rok měl 365 dní

Egyptský rok měl 365 dní, což znamenalo velký problém. Aby egyptský rok přesně odpovídal slunečnímu cyklu, musel by být delší o čtvrtinu dne (přesně o 0,2422 dne). Každé čtyři roky se tedy rok o dvacet čtyři hodin zpozdil. Tato malá odchylka pak způsobovala nesoulad s rytmem střídání ročních období. Možná se nám to může zdát zanedbatelné, ale za šedesát let šlo již o patnáctidenní zpoždění.

Trvalo celkem 1460 let, než se kalendářní rok znovu začal shodovat se skutečností. Toto období se nazývá “Siriova perioda”. Egypťané si toto nemilé zpožďování samozřejmě uvědomovali. V některé roky totiž kalendářní léto připadlo ve skutečnosti na zimu! Všichni si nakonec na tyto zvláštnosti zvykli a kalendářní rok oprávněně přezdívali “toulavý rok”.

Průměrní egyptští feláhové tento problém přenechávali vědcům a sami se řídili skutečným střídáním ročních období, které odpovídalo vzestupu a poklesu vody v Nilu. Ptolemaios III. Euergetés se roku 238 př.n.l. pokusil dekretem z Kanopu přidat každé čtyři roky šestý epagomenální den a tak rok vyrovnat. Jeho snaha však skončila nezdarem. Teprve v římské době byl zaveden přestupný rok. l přes tyto nedostatky však byl egyptský kalendář pozoruhodným dílem, o nějž se zasloužili talentovaní pozorovatelé a matematici z řad obyvatel nilského údolí. Kalendář s drobnými změnami přetrval tisíciletí a slouží dodnes.

Potíže kněžstva s kalendářem

Výkyvy toulavého roku působily velké problémy egyptskému kněžstvu. Kněží totiž při stanovování dat náboženských obřadů, které souvisely s nějakým přírodním jevem (záplavami, setbou nebo sklizní), nemohli vycházet z běžného kalendáře. Zřejmě používali kombinaci lunárního a slunečního kalendáře, v níž k lunárnímu roku o 354 dnech přidávali třináctý měsíc. Tento princip se hodně podobá židovskému lunárnímu kalendáři, který se používá dodnes.