Lov v poušti – nebezpečné dobrodružství

Lov v poušti byl od počátku egyptských dějin oblíbenou zábavou faraona a vysokých hodnostářů. Terčem jejich šípů byly nejrůznější divoce žijící zvířata. Arabská a Libyjská poušť byly oblastmi, ve kterých mezi jednotlivými oázami putovalo mnoho druhů zvířat z nichž některé bychom dnes v těchto místech už nenašli – například kozorožci, gazely, pštrosi, žirafy. Tato zvířata se časem přesunula do jižnějších částí Afriky. Od dob Střední říše se stal lov prestižním sportem s mužnou zábavou, která ale v sobě skrývala i mnohá nebezpečí.

Nebezpečné dobrodružství

Lov v poušti vyžadoval pečlivou přípravu a účast mnoha pomocníků. Rozlehlé písčité plochy byly pro Egypťany nepřátelským prostředím. Než se faraon vydal na lov, vybral si spolehlivé muže, bez jejichž účasti by lov znamenal veliké riziko. Bral s sebou muže nuu, odborníky na poušť, kteří znali každý kousek pouště. Bral si také smečku psů – nejčastěji chrtů – kteří byli vytrvalí a rychlejší než gazely, byli schopni vyčenichat kozorožce nebo antilopy. Chrti se dokonce nebáli ani lvů.

Lovecké techniky

Než se do Egypta v období Nové říše dostali koně, putovali lovci do pouště pěšky. Psy drželi na vodítku, někteří sluhové nesli potraviny, jiné zbraně, klece a sítě. Když se poblíž napajedla nacházelo velké množství divoké zvěře a lovci se dostali stádu na dohled, nechal faraon vypustit psy a někdy i hyeny. Výhodou hyen bylo to, že jejich pach překryl pach člověka. Rychlí psi se na ně vrhli, prokousli jim hrdlo nebo způsobili smrtelné rány na nohou.

Od období Nové říše pronásledovali lovci přeživší zvířata také na vozech a zabíjeli je oštěpy. Lov šelem jako například lvů a levhartů vyžadoval od lovců zvýšenou pozornost. Tato zvířata totiž dokázala přítomnost člověka velice dobře vycítit a lov šelem tedy trval velice dlouho. Sluhové nosili lovcům jídlo a pití, které udržovali v chladu nebo ve stanu.

Chytání do sítí

Jinou technikou lovu bylo chytání do sítí. Kolem určitého prostoru se rozprostřela síť ve které byl jeden otvor, kterým se zvěř dostala dovnitř. Tento způsob lovu se obvykle používal v úzkých uzavřených údolích. Doprostřed pasti nastražili sluhové vodu a potravu, což po určité době přilákalo jeleny, gazely, přímorožce, pštrosy nebo ovce. Na znamení vedoucího lovu sluhové holemi nahnali zvířata k faraonovi a jeho doprovodu a lovcům pak stačilo jen prokázat svou šikovnost.