- Bře 9, 2013
- Pavel Felgr
- Egypťané a lov
- 0 Comments
Vyobrazení ptáků, tvořící součást hieroglyfického systému, jsou velmi důležitá pro pochopení zapsaného textu. Podle nich je možné na první pohled rozpoznat směr, kterým je text psán – každá značka je vždy orientována k začátku textu. Ptáci, které zde jmenovitě uvedu, tvoří jen zlomek známých druhů.
Plameňák růžový
Plameňák je pták s robustním tělem, dlouhýma nohama a protáhlým krkem se často objevoval v hieroglyfech, na reliéfech a keramice. Během staletí z uměleckých děl postupně vymizel a jeho zobrazení zůstalo zachováno pouze v hieroglyfickém znaku symbolizujícím zvuk dšr.
Dodnes je možné zahlédnout ho v deltě Nilu, kde ovšem na počátku 20. století přestal hnízdit. Plameňák přezimuje na březích Suezského průplavu a Rudého moře a v oblastech s mírnějším podnebím např. ve Fajjúmu nebo v oáze Síwa.
Kormorán velký
Kormorán velký je v uměleckých dílech i hieroglyfech snadno rozpoznatelný díky protáhlému tělu a dlouhému zahnutému krku. Jeho obrázek symbolizuje zvuk gm. Tento druh s oblibou tráví zimu na březích a v deltě Nilu, v okolí Suezského průplavu, ve Fajjúmu a na březích jezera Manzala mezi Damiettou a Port Saidem.
Pelikán kadeřavý
Tento pták s kadeřavou chocholkou na hlavě je vyobrazen na freskách v tzv. síni ročních období chrámu v Abú Ghurábu, který byl vystavěn na okraji pouště za vlády panovníka Niuserrea (5.dynastie). Z toho lze usuzovat, že si Egypťané tento druh ochočili. Silueta pelikána kadeřavého byla spojována se slunečním kultem. Dnes tito ptáci zimují v údolí Nilu a ve Fajjúmu a hnízdí na březích Suezského průplavu a podél pobřeží Rudého moře.
Volavka popelavá
Volavka obecně patří k nejzobrazovanějším ptákům v uměleckých dílech a hieroglyfech. Tento pták přezdívaný „fénix” byl spojován se stvořením světa, se znovuzjevením Slunce po noční přestávce a se zmrtvýchvstáním. Volavka byla jednou z prvních podob slunečního boha Atona v amarnském období. Její silueta se často objevovala na papyrech s Knihou mrtvých. V deltě Nilu, na rudomořském pobřeží a na březích Suezského průplavu dnes žije několik druhů volavkovitých.
Kvakoš noční
Kvakoš noční patří do čeledi volavkovitých. V egyptském umění se objevoval jen zřídka jedním z jeho mála vyobrazení je nádherná kompozice zdobící hrobku Bakty III. v Bení Hasanu. V této kompozici je včetně kvakoše nočního vyobrazeno celkem dvacet devět různých druhů ptáků. Kvakoš noční stále žije v údolí Nilu, kde se i rozmnožuje.
Volavka stříbřitá
Volavky stříbřité byly často vyobrazeny mezi papyrovými květy po boku jiných brodivých ptáků na loveckých nebo rybářských výjevech. Volavka stříbřitá dnes žije v deltě Nilu, v oblasti Suezského průplavu a na březích Rudého moře.
Bukáček
Bukáček je velmi častým námětem reliéfů a fresek. Tyčil se na přídi papyrových Člunů, tělo měl nabarvené červeně a nohy zeleně. Bukáček pravděpodobně ve starém Egyptě patřil mezi domácí ptáky. Tento malý brodivý pták s dlouhýma nohama a kvákavým hlasem zimuje v Evropě, jinak je ale stálým hostem v deltě Nilu, ve Fajjúmu a v Suezském průplavu.
Čáp černý
Na velké fresce s ptáky na hrobce Bakty III. v Bení Hasanu je jen jeden čáp černý, snadno rozpoznatelný díky svému černému peří, ohnutému krku a dlouhým nohám typickým pro brodivé ptáky. Tento stěhovavý druh příležitostně zalétá do delty Nilu, k Suezskému průplavu a na pobřeží Rudého moře.
Čáp sedlatý
Čáp sedlatý patří spolu s čápem černým a čápem marabu do čeledi čápovitých. Dá se lehce rozeznat podle zobáku, na jehož horní části je výstupek a v dolní části „vousy”. Jeho vyobrazení zdobilo spolu s dalšími brodivými ptáky slonovinový nůž lorda Carnarvona. Na tomto předmětu ze závěru predynastického období jsou zachyceni rozliční zástupci fauny: sloni, krajty, hroši, lvice, žirafa a buvoli. Vymizení tohoto plachého brodivce z oblasti bezpochyby souviselo se stejnými faktory, které mezi koncem 1. a začátkem 4. dynastie vedly i k vymizení slonů, žiraf a nosorožců. V té době se totiž notně zvýšila intenzita lovu a vliv měla nepochybně suchost podnebí.
Člunozobec africký
Tento menší pták s typickou kulatou hlavičkou, krátkým krkem a dlouhýma nohama je vyobrazen na stěnách jedné hrobky na sakkárském pohřebišti. V Egyptě dnes již nežije, stále bychom ho ale mohli nalézt v Súdánu, Zambii a v subsaharské Africe.
Ibis hnědý
Ibis hnědý se svým dlouhým zahnutým zobákem, hadovitým krkem a dlouhýma nohama je součástí mnoha hieroglyfických zápisů. Zřídkakdy jej však najdeme na reliéfech a malbách. Tento stěhovavý pták z údolí Nilu žije rovněž ve Fajjúmu, v oázách a na pobřeží Rudého moře.
Ibis posvátný
Tento pták s černým krkem, který si získal výjimečné postavení, byl ztělesněním Thovta, boha moudrosti, psaní a počítání. Často byl zachycován v uměleckých dílech a hieroglyfech, spojován s papyrem a uctíván jako posvátný pták – odtud také pramení jeho jméno. Hérodotos hovoří o tom, že ve starém Egyptě hrozil za zabití ibise až trest smrti. Podařilo se nalézt mnoho mumifikovaných exemplářů uložených v keramických nádobách a zakopaných do země.
Ibisové patřili mezi domácí ptactvo. Egypťané napomáhali rozmnožování ibisů tak, že jejich vejce ukládali do velkých pecí, dokud se z nich nevylíhla mláďata. Tento pták byl velmi běžný ve starém Egyptě, v polovině 19. století ale z oblasti zcela vymizel. Toto záhadné zmizení patrně souvisí s rozšířením lidských obydlí.
Ibis skalní
Pták s dlouhým krkem zdobeným nákrčníkem z lesklého černohnědého peří je vyobrazen na několika reliéfech, na čelenkách a jiných špercích. V Egyptě se stal ibis skalní spíše vzácností, dlouho mu hrozilo úplné vyhynutí a i dnes ve světě žije jen málo exemplářů. Našli bychom je v severní Africe a v Turecku.