Vůně věčnosti používané při balzamování

Pro uchovávání zesnulých se ve starověkém Egyptě používala mumifikace. Proces mumifikace se postupně zdokonaloval a svého vrcholu dosáhla v období Nové říše. Přesto existuje jen málo písemných pramenů, které by se zabývaly právě mumifikací. Vůně věčnosti používané při balzamování často pocházeli z exotických míst mimo Egypt.

Díky moderním metodám vědci odhalili jednotlivé látky ve zbytcích balzámu v kdysi uzavřených kanopách, ve kterých byly uloženy mumifikované orgány egyptské chůvy Senetnay.  “Vůně věčnosti”, jak ji výzkumníci nazvali, představuje další krůček při odkrývání tajů spojených s mumifikací.

„Vůně představuje více než aroma mumifikačního procesu. Ztělesňuje bohatý kulturní, historický a duchovní význam staroegyptských pohřebních zvyků,“ říká archeoložka Barbara Huberová z Institutu Maxe Plancka pro antropologii.

Balzámy šité na míru

Senetnay byla chůva faraona Amenhotepa II. a její významné postavení je patrné z její přítomnosti v královské hrobce v Údolí králů. Důkazem jsou ale také složité balzámy, které uchovávaly její orgány ve čtyřech samostatných nádobách.

Huberová se svými spolupracovníky použila kombinaci plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie ke zkoumání šesti vzorků balzámu ze dvou kanop. Do těchto kanop uložili Egypťané kdysi mumifikované plíce a játra chůvy Senetnay. Ačkoliv z orgánů zůstaly jen torza, stačilo to vědcům k tomu, aby původní obsah rekonstruovali. Výsledkem je, že v nádobě byly použity složitější balzámy, než které se používaly na jiných mumiích v téže době.

Včelí vosk, rostlinné oleje, bohaté živočišné tuky, přirozeně se vyskytující bitumen a pryskyřice pocházející z jehličnatých stromů jsou podle Huberové a členů jejího týmu tajemstvím dobře zachovalé mumie. Aromatickým zpestřením je pak nález kumarinu, sloučeniny z rostlinných zdrojů, která dodává směsi vůni podobnou vanilce.

„Předchozí analýzy naznačují, že staroegyptské mumifikační balzámy obsahovaly před třetím mezidobím (kolem roku 1000 před naším letopočtem) omezenou škálu složek, které se postupem času stávaly složitějšími,“ píší výzkumníci ve studii.

Vědecký tým také zjistil, že v každé sklenici s orgány šlechtičny jsou různé poměry ingrediencí. A sklenice, ve které byly plíce, obsahovala dvě složky, které se v ostatních nenacházely. Tyto variace naznačují, že lektvar byl šitý na míru jednotlivým orgánům.

Nemálo ingrediencí Egypťané přiváželi z exotických míst daleko od Egypta. Jednou z unikátních látek, která působí blahodárně na plíce, je larixol z pryskyřice modřínů. Další vonnou pryskyřicí je dammar z dipterokarpových stromů vyskytujících se v Indii a jihovýchodní Asii. Používala se také pryskyřice z pistácie, pocházející ze západního pobřeží Středozemního moře.

„Tyto složité a rozmanité ingredience, jedinečné pro toto rané období, nabízejí nové poznatky o sofistikovaných mumifikačních metodách a dalekosáhlých obchodních cestách Egypta,“ upozorňuje egyptolog Christian Loeben z Muzea Augusta Kestnera v Hannoveru.