Balzamování ve starověkém Egyptě

Egypťané věřili, že zachování těla umožní duši zemřelého dorazit na onen svět a začít tam nový život. Myšlenka balzamování mrtvých tak, aby si zachovali lidský vzhled, byla inspirována přirozenou mumifikací těl působením pouštního písku. První svědectví o mumifikaci pocházejí z konce období 3. dynastie – tedy cca 2600 let př.n.l. Dokonalosti ale dosáhl proces mumifikace mnohem později – za vlády 21. dynastie.

Balzamovači na počátku používali jen pruhy látky napuštěné pryskyřicí, do kterých balili tělo zemřelého. Od 4. dynastie se z těl vyjímaly orgány a ukládaly se do kanop, ale k nejvýznamnějšímu pokroku došlo po objevení natronu – sloučeniny uhličitanu sodného a hydroxidu sodného – který se vyskytoval v deltě Nilu. Tato látka má schopnost přirozeně vysušovat tkáně a Egypťané ji používali jako prací prostředek, zubní pastu a antiseptikum. Za vlády 21. dynastie balzamovači ještě vylepšili vzhled těla tak, že nařízli pokožku na obličeji a do řezu vsunuli jíl. To napomáhalo vrátit obličeji původní tvar.

“Čisté místo” – postup při balzamování

V období Staré říše probíhalo balzamování ve stanech, které byly poblíž pohřebišť. Později se ale balzamovači přesunuli do cihlových staveb, které se nazývaly “vabet” – v překladu “čisté místo” nebo “dobrý dům”.

Balzamovači otevřeli levý bok zesnulého, aby mohli z těla vyjmout vnitřnosti – střeva, plíce, játra a žaludek pak umístili do zvláštních nádob – kanop. Kanopy pak kněží ukládali do kanopické skříňky vedle sarkofágu. Potom balzamovači vyčistili břicho pomocí palmového vína a aromatických látek.

Mozek balzamovači vyjmuli pomocí bronzového háčku, který se zaváděl nosem. Srdce bylo buď ponechali na svém místě a nebo ho nahradili posvátným skarabem. Tělo pak napustili antiseptickou látkou, řezy zacelili pryskyřicí a nosní dírky ucpaly kuličkami pepře. Následovala fáze vysušování těla, která trvala 70 dní.

Pak se tělo umylo a vycpalo lněným plátnem naplněným pryskyřicí, lišejníkem a pilinami, aby se mu vrátil lidský vzhled. Po naolejování parfémy a lázni v natronu přednesl kněz litanie. Tělo bylo mezi tím zabaleno podle přesného rituálu do obinadel – nejprve prsty jeden po druhém, následovaly ruce, nohy a potom celý trup. Mezi jednotlivé pruhy látky se vkládaly amulety, které měly zemřelého chránit na jeho cestě.

“Čisté místo” – ukázka mumifikace