Za vlády 18. dynastie byly Théby (Vaset) nejobdivovanějším egyptským městem. Dnes jsou chrámy v Karnaku (Ipetisut) a Luxoru (Ipetresejet), které byly součástí původních Théb (Vasetu), nejrozsáhlejší archeologickou lokalitou na světě. Karnak (Ipetisut) byl největším náboženským chrámovým komplexem celého starého Egypta. Jeho nejpůsobivější součástí je Amonův chrám.
Poté, co byli z Egypta posledními králi 17. dynastie vyhnáni Hyksósové, asijský národ, který ovládal sever země ze svého hlavního města Avaris, začala narůstat moc Amonova kněžstva. Postupně došlo k propojení s kultem Rea, a Amon-Re se stal celonárodně uctívaným božstvem. Tento „strážce bezpečí“ Egypta byl nadřazen všem ostatním božstvům. Právě Amonovo kněžstvo potvrzovalo oprávněnost faraona nastoupit na trůn a vlastnilo majetek po celém Egyptě.
Faraon a Amonův chrám
Chrám v Karnaku je vlastně komplexem chrámů a kaplí (Ptahův chrám, Chonsuův chrám, chrám Ipet, usirovské kaple), které postupně budovali faraoni 18. a 19. dynastie. Po porážce Hyksósů byla Amonovi projevována mimořádná vděčnost.Vždyť právě pod jeho záštitou Egypt znovu nabyl svou svobodu. Bylo tedy vhodné postavit důstojný chrám odpovídající jeho významu.
Tento zlatý věk Amonova chrámu v Karnaku začíná kolem roku 1500 př.n.l. za vlády Thutmose I. a pokračuje až do vlády Thutmose IV. (cca 1390 př.n.l.). První rozsáhlejší práce na chrámu tedy zahájil Thutmose I. Svatyni přeměnil ve skutečný chrám, jehož architektonický půdorys s obelisky a prvním pylonem byl typickým půdorysem chrámů z období Nové říše. Thutmose II. dílo svého předchůdce ještě rozšířil a nechal vystavět rozlehlý sloupový dvůr.
S nástupem královny Hatšepsut se práce na chrámu v Karnaku dále zrychlila. V Amonově velechrámu nechala Hatšepsut postavit osmý pylon a tzv. Červenou kapli z červeného křemence, která stála uprostřed „paláce Maat“. Hatšepsut také přebudovala vstup do svatyně, který se datoval z období vlády Amenhotepa I. Nechala zde vztyčit dva obelisky zakončené pyramidiony z elektra (přírodní slitiny zlata a stříbra), které měly zářit ve slunečních paprscích.
Chrám v Karnaku a Thutmose III.
Podle legendy vyrůstal Thutmose III. v samém srdci Amonova chrámu, kam jej umístila nevlastní matka Hatšepsut do střeženého domácího vězení. Možná právě proto věnoval později Amonově chrámu takovou pozornost. Po dokončení paláce Maat nechal Thutmose vystavět Achmenu, určený pro význačné obřady, a vyhloubit posvátné jezírko s nilometrem. Chrám obehnal ohradní zdí s monumentálními branami z růžové žuly a vytvořil první velké královské nádvoří. Dále mu vděčíme za výzdobu stěn slavné „botanické síně“, která je skutečnou encyklopedií rostlin.
Dalším velkým stavitelem byl Amenhotep III. – pod vedením získal Amonův chrám zřejmě největší lesk. Amenhotep IV., pozdější Achnaton, chtěl moc Amonova kněžství oslabit, to se mu nepodařilo, neboť jeho následníci v čele s Haremhebem vrátili Amonovi jeho mocné postavení.
Chrám v Karnaku za vlády 19. dynastie
Další rozkvět chrámu nastal za vlád panovníků 19.dynastie – za vlády Sethi I. a Ramesse II.. Byla vybudována nádherná Velká sloupová síň, obrovský prostor o rozloze 102 x 53 metrů, v němž se do výše 25 metrů zvedalo 134 sloupů. Ramesse II. rozhodl o výstavbě „chrámu Amona, který naslouchá modlitbám“, jenž byl jako první přístupný veřejným pobožnostem. Kolem roku 1250 př.n.l. začal úpadek Nové říše a faraonská moc se začala rozdrobovat, jedinou autoritu v Egyptě mělo Amonovo kněžství. To dosadilo na trůn své členy Hrihora a Pinodžema, kteří byli prvními vládci z dynastie králů-kněží.
Ohromný Amónův chrám v Luxoru (Ipetresejet) začal stavět Amenhotep III. a stavba pokračovala ještě za vlády jeho nástupců – Tutanchámona, Ramesse II. a Nechtebofa. Poslední dostavby nesou data z období nadvlády Alexandra Velikého a Římanů. Muslimové vystavěli na jednom z chrámových nádvoří mešitu Abu el-Haggag.
Hned za vstupním pylonem luxorského chrámu stojí na nádvoří chrám Tutmose III. Spolu se třemi kaplemi byl zasvěcen božské triádě – Amónovi, Mut a Chonsevovi. Zdejší sloupy, ve tvaru stvolů papyru, jsou o 200 let starší než sloupy hypostylu.
Od hlavního pylonu ve vstupu do Amónova chrámu míří návštěvníci k impozantní kolonádě Amenhotepa III. Tvoří ji 14 sloupů, zdobených hlavicemi ve tvaru papyru. Sloupy jsou vysoké 16 metrů a kdysi podpíraly strop ohromné síně. Kolonáda ústí na Sloupové nádvoří.
Chrám byl úplně zasypán, a tak se zachoval v poměrně dobrém stavu. Jeho vysvobození z písku trvalo dva roky. Součástí chrámových komplexů byly královské paláce. Nezachovalo se však z nich vůbec nic, protože, na rozdíl od kamenných budov chrámu, byly stavěny ze dřeva.
Před průčelím vstupního pylonu v luxorském chrámu boha Amóna stojí obelisk z růžové žuly. Je vysoký 24 metry. Původně tu stávaly obelisky dva. Jeden z nich však dnes zdobí náměstí Svornosti (Place de la Concorde) v Paříži. V 1 polovině 19. století ho sem daroval egyptský vicekrál Mohamed Alí.
Noční pohled na Amonův chrám. Na jižním konci kolonády stávala Sloupová síň. Její strop neslo 32 sloupů rozmístěných do čtverce. Za síní se nacházely hlavní chrámové místnosti, obětní kaple a svatostánky jednotlivých bohů.
První (vstupní) pylon karnackého chrámu je široký 115 metrů a vysoký 45 metrů. Stěny jsou silné až 15 metrů. Pro tyto rozměry bývá nazýván „Vysoká brána karnacká“. Přežil i nájezd Assyřanů v roce 663 př.n.l. Dobyvatelé, vedeni králem Aššurbanipalem, tehdy mnoho památek zcela zničili.
Alej sfing s beranními hlavami vede k prvnímu (vstupnímu) pylonu chrámu v Karnaku (Ipetisut). Právě beran byl ztotožněním boha Amóna, jako posvátné zvíře, ztělesňující symbol plodivé síly. Sfingy lemovaly posvátnou cestu zvanou dromos mezi Amónovými chrámy v Karnaku (Ipetisut) a Luxoru (Ipetresejet), po níž při slavnostech putovala posvátná bárka a odbývaly se zde ty nejvelkolepější slavnosti.
Po průchodu 3. a 4. pylonem karnackého chrámového komplexu míjejí návštěvníci dva obelisky. Ten vyšší je největší v Egyptě. Poté se otevírá vstup na ústřední nádvoří. Nachází se zde Velká síň Tuthmose III. se sloupy štíhlejšími u paty než na vrcholu.
Nádvoří za vstupním pylonem je jedním z největších otevřených prostorů chrámového komplexu. Po levé straně stojí chrám Sethi II. se třemi svatyněmi božstev Amona, Muty a Chonseva. Severní a jižní stranu nádvoří lemují řady sloupů s hlavicemi ve tvaru papyru. Diagonálně v protilehlém rohu nádvoří se oproti chrámu Sethi II. nachází pozůstatky vstupu do chrámu Ramesse III., který vybíhá větší částí ven z obvodu prvního nádvoří mimo chrámovou stěnu z níž vystupuje jako velký výklenek.
Taharkův sloup je pozůstatkem vysokého centrálního pavilonu o možná až dvaceti sloupech ve čtyřech řadách, kde byla uchováván boží bárka vynášená o procesích.
Kolonáda podélně po obou stranách nádvoří propojuje první a druhý pylon. Na protilehlé straně nádvoří se nachází chrám Ramesse III. s vlastním menším pylonem, sochami vládce, hypostylovou halou s obětními scénami a vlastní svatyní pro Amonovu bárku.
Velká síň Tutmóse III. stojí za šestým pylonem chrámového komplexu. Před ní se rozprostírá centrální nádvoří. Zdi vestibulu zdobí jedinečné reliéfy botanických a zoologických druhů, s nimiž se panovník setkal na svých výbojích do Sýrie. Podle výzdoby získala tato část komplexu název Botanická zahrada.
Amonův chrám v noci – zrcadlení ve Svatém jezeře. Chrámový komplex v Karnaku (Ipetisut) byl stále rozšiřován a s chrámem v nedalekém Luxoru (Ipetresejet) jej spojovala posvátná cesta, dromos. Při slavnostech opet se po ní vydávala na cestu posvátná Amonova bárka. Chrám navštěvoval bůh každoročně na dobu 11 dnů.
Chrám v Karnaku (Ipetisut) byl vybudován na východním břehu Nilu a původní vchod byl směrem k řece.
Letecký pohled na zbytky velkého Amonova chrámu.
První dvůr Amonova chrámu půlila kolonáda, kterou nechal postavit faraon 25.dynastie Taharka.
