Bitva u Gráníku – první bitva s Peršany

Bitva u Gráníku proběhla v květnu 334 př. n. l. a byla prvním velkým vítězstvím Alexandra Velikého během jeho tažení proti perské říši. Na tomto místě, ležícím nedaleko mýtické Tróje, porazil Alexandr vojsko perských satrapů Malé Asie doplněných velkým oddílem řeckých žoldnéřů.

Přípravy na bitvu

Alexandr Veliký postavil do bitvy 30 000 pěšáků a 5 000 jezdců. Peršané shromáždili celkem 10 000 perských pěšáků, 8 000 řeckých žoldnéřů a 15 000 perských jezdců. Různé zdroje uvádějí různá čísla, většinou se ale shodují v počtu zhruba 30 – 35 000 mužů na straně Alexandra a 25 – 33 000 na perské straně.

Řeka Gráník (dnes Biga) byla na bitevním poli široká jen 20 metrů. Peršané rozmístili své vojsko na západním břehu řeky na kopci. Tato pozice byla velice výhodná, protože zde byla velice bahnitá půda a navíc břeh stoupal strmě vzhůru. To mělo otupit předpokládaný makedonský útok. Navíc blízkost moře měla Alexandrovi znemožnit obejití tohoto perského postavení.

Průběh bitvy u Gráníku

Alexandr prý na Peršany narazil při svém postupu z Abydu (Abedžu). Jak přesně bitva probíhala je těžké říci, protože různé antické prameny si vzájemně odporují. Perská jízda byla prý rozestavena na nevhodném terénu na břehu řeky, zatímco pěchota společně s řeckými hoplíty byla umístěna v záloze.

Alexandr si zřejmě okamžitě povšiml nerozumného bitevního uspořádání nepřítele. O dalším průběhu střetu existují různé názory, podle nichž Alexandr buď okamžitě zaútočil na nepřítele, anebo nejprve v noci překročil řeku proti proudu a napadl Peršany až za úsvitu následujícího dne (jak navrhoval Alexandrův generál Parmenion).

Bitva začala klamným útokem makedonské jízdy a lehké pěchoty na levém křídle, kterému velel Parmenion. Peršané reagovali okamžitě a přesunuli zálohy na tuto stranu své linie. Makedonci byli zatlačeni zpět. Ve stejném okamžiku Alexandr se svou družinou v klasické klínové formaci vnikl do středu perské sestavy.

Makedonská jízda se pak stočila doleva a začala pomalu zatlačovat Peršany, kteří byli stále zaneprázdněni levou stranou makedonské linie. Toho využila makedonská pěchota k útoku proti méně kvalitním perským pěšákům stojícím v týlu perské linie. Zhroucení středu bitevní linie vyvolalo paniku v řadách perské jízdy, která se následně utekla z bojiště. Opuštěná perská pěchota se poté obrátila na útěk, při kterém byli ale mnozí perští vojáci pobiti.

Bitva u Gráníku