Ptolemaios XII. Neos Dionýsos

Ptolemaios XII. odvozoval svůj původ od Ptolemaia I., který přišel do Egypta před bezmála třemi staletími s Alexandrem Velikým. Stal se tehdy pánem tohoto území a nastoupil na trůn velkých faraonů.

Ptolemaiovci byli poněkud zvláštními faraony, v jejich těle kolovala řecká a makedonská krev, řecky se mluvilo na jejich dvoře, řečtina vládla v armádě i administrativě. A přesto to byli panovníci egyptští v nejlepším slova smyslu, ačkoli se jimi stali tak trochu z nutnosti.

Ptolemaiovci se snažili vystupovat jako zákonní nástupci původních egyptských vládců, proto se museli přizpůsobit zvyklostem. Museli tradičně udržovat dobré vztahy s kněžími, kteří měli na egyptský lid mimořádný vliv. Museli pečovat o chrámy a nutno přiznat, že se tohoto úkolu zhostili lépe než většina jejich předchůdců, vládců původem z Egypta. Ptolemaiovci se nechávali dle tradice také prohlašovat za bohy jako původní faraoni. A přijímali dvojitou korunu egyptskou (Horního a Dolního Egypta), kterou jim na hlavu kladl velekněz v Memfidě (Mennoferu).

Ptolemaios XII. – cesta nemanželského dítěte na trůn

Ptolemaios XII. Neos Dionýsos tuto tradici porušil a jako první se nenechal korunovat v Memfidě (Mennoferu), ale v Alexandrii, která byla hlavním městem říše už od Ptolemaia I. Navíc se nenechal korunovat okamžitě po převzetí vlády, ale až o čtyři roky později – v březnu roku 76 př.n.l. Měl k tomu závažné důvody.

Ptolemaios XII. (nutno poznamenat, že egyptští panovníci neměli čísla, ale přídomky, čísla dostali později pro lepší rozlišení) byl nemanželským synem faraona. Roku 80 př.n.l. na trůn nastoupil jeho nevlastní bratr Ptolemaios XI., který měl vládnout se svou sestřenicí a zároveň macechou – Bereníké. Jak bývalo u faraonova dvora poměrně běžné, svou spoluvládkyni zavraždil. Jak bývalo méně běžné, lid se vzbouřil a Ptolemaia brutálně zabil. Byl do Egypta dosazen z Říma, kde trávil dlouhá léta, navíc lid Bereníké zbožňoval.

Otázka nástupnictví po vraždě Ptolemaia XI.

Jenže vražda Ptolemaia XI. nastolila závažnou otázku: Kdo dosedne na egyptský trůn? Panovník z řad Ptolemaiovců byl nutností, protože jinak hrozilo, že se Egypta zmocní Řím a učiní z něj svou provincii. Ptolemaios XI. však neměl dědice, rod po oficiální linii vymřel. A zanechal podivnou závěť, podle níž měl Egypt připadnout po jeho (nečekané) smrti Římu. V Sýrii však žil jeho nevlastní syn Ptolemaios. Alexandrie ho požádala, aby se ujal vlády nad Egyptem (jeho mladší bratr získal takto Kypr).

Ptolemaios Neos Dionýsos, který později získal označení XII., byl velkým milovníkem umění a kultury. Také proto se mu říkalo Pištec. Nebyl však příliš zdatný politik. Výhodou pro něho byly neshody v Římě, proto se mohl nabízeného trůnu ujmout a vládnout Egyptu v poklidu. A protože nebylo zpočátku jasné, jak se Řím zachová, a naopak bylo nutno získat Egypťany na svou stranu, nechal se korunovat až po čtyřech letech vlády. Klid netrval dlouho.

V polovině šedesátých let si Řím na Egypt vzpomněl a o sedm let později zabral aspoň Kypr. V Egyptě vypukly bouře, které ovšem nelze označovat slovem povstání. Ptolemaios XII. přesto uprchl. Po jeho útěku si lid zvolil jako královnu Ptolemaiovu nejstarší dceru Bereníké (narozenou 78 př.n.l.) a pro ni potřeboval manžela. Prvního nechala Bereníké uškrtit, druhého zabili v boji. Po jeho smrti náhle zemřela i sama Bereníké – nechal ji zavraždit její otec. Vraždění bývalo na egyptském dvoře natolik běžné, že s výjimkou Ptolemaia XI. nikoho příliš nepobuřovalo. Proto se mohl Ptolemaios XII. vrátit do Egypta. Zůstala mu přece ještě mladší dcera – Kleopatra (nar. 69 př.n.l.), nejmladší Arsinoé a dva malí synové.

Spoluvláda Ptolemaia a Kleopatry

Poslední měsíce života vládl Ptolemaios XII. společně se svou dcerou Kleopatrou, jak dokládají podpisy a datace některých vládních listin. Pomalu ji připravoval, aby se mohla stát jeho nástupkyní. Kleopatra dosáhla osmnácti let, staršímu synovi bylo sotva deset. Protože vládu v Egyptě nemohla zdědit samotná žena – musela mít spoluvládce – ustanovil v závěti, že jeho nástupcem se stává jak Kleopatra, tak její desetiletý bratr. Pochopitelně měli uzavřít sňatek.

Už v březnu roku 51 př.n.l., tedy v samých počátcích spoluvlády s otcem, se Kleopatra vydala na takzvanou inspekční cestu podél toku Nilu na jih, do Horního Egypta. Byla po dlouhé době prvním vládcem, který takovou cestu podnikl, proto se k ní lid stavěl poměrně příznivě.

Nil nepřinesl záplavy, přišel hlad

Ale vzápětí měla přijít katastrofa, která jejím rodícím se dobrým postavením otřásla. Rok 50 př.n.l. nepřinesl očekávané záplavy. Nil se nevylil z břehů tolik, aby byla zajištěna dostatečná úroda. Hrozil hladomor, který nebylo možné ani zmírnit zásobami z dvorských sýpek, kde se jindy právě pro takové roky uchovávalo určité množství zrní. Ptolemaios poslal obilí do Říma. A další část (spolu s loďmi a vojáky) dostal Gnaeus Pompeius (syn Pompeia staršího) – nyní již od Kleopatry.

V Egyptě se objevil první Říman, který má být v historii s Kleopatrou spojován. Jenže Pompeius byl poražen a v létě roku 48 před naším letopočtem se egyptské lodě, které dostal, vrátily do Alexandrie. Lidé reptali, byl hlad, královna přesto podpořila Římana. To vše a možná i nespokojenost královských rádců a poručníků, kteří po smrti Ptolemaia XII. doufali v neomezovanou vládu nad říší (vždyť mužský dědic byl dítě), vedlo k rozpoutání občanské války i v Egyptě. Ptolemaios XIII. se postavil proti své sestře a vyhnal ji. Kleopatra uprchla do Palestiny, kde začala shromažďovat vojsko, s nímž chtěla vytáhnout zpět do Egypta.