Heliopolis byla po dlouhou dobu náboženským centrem Egypta. Právě zde vznikaly hlavní myšlenky Reova učení.  Nachází se zde nejstarší sluneční chrám – další přidali až faraoni 5. dynastie – konkrétně Veserkaf v Abúsíru a Niuserre v Abú Gorab. V 5. stol. př.n.l. v Heliopoli ještě pobýval Platón a jiní filosofové, aby se seznámili s egyptským věděním. Toto náboženské centrum existovalo pravděpodobně ještě v predynastickém období. Bylo to hlavní město stejnojmenného třináctého nomu Dolního Egypta a podle archeologů bylo město ve 47 roce vlády Thutmose III. rekonstruováno.

Obelisk

Do dnešních dnů se z Heliopolis zachoval pouze obelisk vysoký 20,7 m. Nechal ho vztyčit panovník 12. dynastie Senusret I. a obelisk dnes stojí na betonovém podstavci uprostřed malé zahrady upravené jako muzeum. Na všech čtyřech stěnách obelisku je stejný nápis vyrytý v jediném pásu. Je na něm královská titulatura a zmiňuje se o vztyčení obelisku při příležitosti královského jubilea.

Heliopolis a Dům slunce

I když se z areálu Reova velechrámu v Heliopolis do dnešních dnů nic nedochovalo, mohli egyptologové jeho podobu rekonstruovat díky pozoruhodnému dokumentu z muzea v Turíně. Na vápencové desce z období vlády Amenhotepa II. je přesně zakreslen půdorys svatyně.

Heliopolský chrám měl tradiční půdorys – tři po sobě jdoucí pylony, za nimiž následovala svatyně. Z prvního nádvoří se vstupovalo do chámu zasvěceného Hathor-Nebethetep, který nechal postavit Senusret I. Na druhém nádvoří se nacházel chrám, který byl nazván „kaple napřímení vrby“. Třetím pylonem se vcházelo do svatyně pod širým nebem pojmenované „panství Atuma ze sykomory“.

Za vlády Ptolemaiovců začalo město upadat, protože nejvzácnější předměty odsud byly odváženy do nového centra – Alexandrie.