- Lis 7, 2019
- Pavel Felgr
- Zajímavosti
- 0 Comments
Uctívaná egyptská bohyně radosti a lásky Bastet má hlavu kočky. Bastetiných sošek je všude po celé zemi spousta. Nacházejí se v chrámech i domácnostech. Každý chce mít bronzovou sošku, jenže málokomu se to poštěstí, jsou totiž velmi drahé.
Uctívané kočky
Bohyně Bastet (v překladu „Ta, která je z Bastu“) byla uctívána v podobě kočky už od 2. dynastie a patří tak k nejstarším bohům starověkého Egypta. Byla ztělesněním rafinované ženskosti. Můžeme říci, že to byla hodná a laskavá bohyně, ale (tak jako každá žena) uměla i ukázat drápky. Původně se jednalo jen o místní božstvo – bohyně Bastet chránila město Tell el-Basta ležící v severovýchodní deltě. Díky prohlubování vztahů mezi jednotlivými oblastmi země se i Bastet stávala známější jako „Paní Obou zemí“.
V mnoha otevřených hrobkách v Egyptě byly objeveny sošky koček a nebo dokonce mumifikované kočky. Egyptské sošky a malby vždy zachycují kočky upravené a dobře živené, což svědčí o dobré péči, která jim byla věnována.
Kočky měly ve starověkém Egyptě naprosto jedinečné postavení a vztah starověkých Egypťanů k nim byl mimořádný. Dobytek a drůbež chovali pro maso, opice pro pobavení, ale kočky – ty měly absolutní svobodu a mohly si odejít a přijít, kdy se jim jen zlíbilo. Kočky neměly v Egyptě žádná jména, všechny byly oslovovány obecným „miu“.
Kočka byla posvátné zvíře, proto byla i smrt kočky velkou událostí. Po úmrtí kočky si jako výraz smutku oholili členové rodiny obočí a její tělo svěřili do rukou balzamovače. V okolí Nilu se nacházejí četné hřbitovy pro kočky a mumifikovaná těla těchto milovaných mazlíčků se také často nacházela v hrobkách jejich majitelů. Kočky si prostě vysloužily u lidí speciální postavení.
Posvátnou kočku zabít? Jen kněz …
Zabít kočku má právo jenom kněz. A jsou to právě kněží, kdo chová ve svých chrámech spousty koček. Aby uspokojili poptávku zbožných lidí po kočkách, nechávají mrtvá zvířata mumifikovat a pak je nabízejí návštěvníkům.
I když patří Bastet mezi nejstarší egyptské bohy, první svatyně se dočkala až na konci 6. dynastie za vlády Pepi I. Vrcholu pak dosáhla za časů 22. dynastie faraonů, která pocházela z Tell el-Basty a zvolili si toto město jako svoje rezidenční.
Zdroj: EpochaPlus
