- Lis 12, 2012
- Pavel Felgr
- Písmo v náboženství
- 0 Comments
Venis, poslední faraon 5. dynastie, nechal vyzdobit pohřební komoru a předsíň své pyramidy nejstarší známou verzí “Textů pyramid”. Jedná se o vnitřně nehomogenní skupinu textů s náboženským a magickým obsahem. Jednotlivé texty se pak odlišují dobou a místem vzniku. Texty pyramid byly nalezeny v prostorách šesti pyramid panovníků 5. až 8. dynastie a tří královen 6. dynastie a právě tyto formule byly předchůdkyněmi “Textů rakví”.
Texty pyramid obsahují magická říkání pro zapuzení nebezpečí (především nebezpečné zvěře) a hymny na různá božstva a panovníka. Jednotlivé formule byly pravděpodobně přednášeny v průběhu mumifikace a během pohřebních rituálů. Zajímavým rysem je snaha vyhnout se znakům zobrazujících nebezpečné tvory. Vychází z přesvědčení, že obrazy nebo zapsaná slova mají schopnost oživnout. “Texty pyramid” byly v době Staré říše určeny pouze pro panovníka.
Zemřelý panovník jako hvězda na obloze
“Texty pyramid” obsahovali několik typů “říkání”. Především to byla říkání zajišťující zesnulému panovníkovi překonání nástrah smrti a jeho vstup do zásvětí. Představy Egypťanů o posmrtném životě vycházely ze tří myšlenkových zdrojů. Zemřelý se připojil k cirkumpolárním (nikdy nezapadajícím) hvězdám, které byly zárukou věčné existence.
Další představa souvisela se slunečním koloběhem. Podle této představy věčnost nebyla věčným trváním, ale koloběhem, kde zmrtvýchvstání bylo symbolizováno překonáním noci a výstupem na horizont při úsvitu.
Třetí okruh byl spojován s každoroční obrodou země a rostlinstva a souvisel s usirovskými symboly. Zemřelý panovník tak mohl buď splynout s osudem Rea nebo Usira, nebo mohl usídlit v hvězdném nebi poté, co získal zpět svou tělesnou celistvost. Zároveň se v textech pyramid využívají témata jako je opětovné stvoření světa, pomoc bohů a nebo ztotožnění panovníka s jinými bohy.
Faraon se navracel ke slunci
Zájem hierogramatů (kněží zabývající se posvátnou vědou písma) vzbuzoval zejména panovníkův sluneční osud. Božstvem největší svatyně Staré říše byl právě Re. Ten však nebyl jen faraonovým zaopatřovatelem, faraon doprovázel Rea na nebeských cestách v jeho bárce a tím se téměř ztotožnil se slunečním bohem.
