Rosettská deska – klíč k hieroglyfům

Nejslavnějším dokumentem v dějinách luštění hieroglyfů je zcela nepochybně čedičová stéla známá pod názvem Rosettská deska. Díky tomuto dokumentu Jean-Francois Champollion znovuvzkřísil civilizaci starověkého Egypta.

V červenci roku 1799 dohlížel důstojník francouzské armády Pierre-Francois Bouchard na zemní práce v Rosettě, městečku ležícím nedaleko Alexandrie. Zaujal ho kámen, který byl součástí jedné zdi. Jedná se o stélu popsanou hieroglyfy, démotickým písmem a řeckým písmem. Řecký text byl rychle přeložen a byly pořízeny kopie všech tří textů.

Po porážce francouzské armády roku 1801 získali Rosettskou desku jako součást válečné kořisti Angličané. Deska se dokonce stala součástí mírové smlouvy. Angličané nejprve požadovali nejen originál desky, ale i veškerou vědeckou dokumentaci, která byla o desce pořízena. Francouzi se proto pokusili Rosettskou desku tajně vyvézt z Egypta, ale tento plán nevyšel. Rosettskou desku objevil na palubě lodi anglický diplomat Hamilton. Francouzi nakonec prosadili, že nemusí vydat originály dokumentace.

Rosettská deska – význam dokumentu

Díky řecké verzi se podařilo brzy zjistit, co je na desce napsáno. Jednalo se o dekret z 27.března 196 př.n.l., který oznamoval rozhodnutí kněžského synodu, který se sešel v Memfidě (Mennoferu). Kněží na něm přiřkli zvláštní pocty faraonovi Ptolemaiovi V. Epifanovi, který vládl v letech 205 – 180 př.n.l. a jeho manželce Kleopatře I. za dobro, které vykonali pro chrámy. Ptolemaios V. v té době snížil nebo zcela zrušil některé daně a amnestoval vězně.

Její klíčový význam spočívá v tom, že jsou na něm tři verze téhož textu. Na konci řeckého textu se píše: “Ať je tento dekret přepsán na stély z tvrdého kamene v posvátných znacích (tedy hieroglyfy), ve znacích domorodců (tedy démotickým písmem) a v řeckém písmu.”

Rosettská deska – souboj Champolliona a Younga

Roku 1802 se hraběti Silvestreovi de Sacymu podařilo v démotickém písmu rozluštit právě jména Ptolemaia V. Epifana a Alexandra. Do luštění textu na Rosettské desce se pustil také Jean-Francois Champollion (1790 – 1832) a také Angličan Thomas Young (1773 – 1829). Oba se pokoušeli porovnat nejucelenější pasáže řecké a démotické části textu. Thomas Young byl první, komu se podařilo rozluštit královské kartuše psané v démotickém písmu. I přes tento pokrok se stále ale domníval, že hieroglyfy mají čistě symbolický význam.

Jean-Francois Champollion nikdy neměl možnost zkoumat přímo Rosettskou desku a pracoval vždy pouze s faksimilemi. Využíval ale i jiné dokumenty. Než se pustil do luštění hieroglyfů, soustředil se na démoticky psaný text. První práce, kterou roku 1822 přeložil Akademii věd se týkala démotického textu na Rosettské desce. Brzy svou pozornost upřel k hieroglyfům a jako první vyloučil možnost, že by hieroglyfy měly jen čistě symbolický význam.

Roku 1822 předložil Akademii věd  historických a archeologických Lettre a Monsieur Dacier (Dopis panu Dacierovi), kde vysvětloval principy hieroglyfického písma. Jednotlivé znaky pak rozdělil na ideogramy (významové znaky), fonogramy (zvukové znaky – dala se sestavit základní abeceda těchto znaků obsahující i dvojhláskové nebo trojhláskové znaky) a determinativy (zpřesňující lexikální kategorii slova).