Athanasius Kircher

Německý jezuita Athanasius Kircher se nejprve zabýval literaturou, matematikou, fyzikou a přírodopisem. V roce 1618 vstoupil Athanasius Kircher do řádu jezuitů a v jejich školách se vzdělával. V roce 1630 se stal profesorem matematiky a orientálních jazyků na univerzitě ve Würzburgu. Dlouho tam ale nepobyl, protože se blížila třicetiletá válka a on musel uprchnout.

Athanasius Kircher odjel do Avignonu a později do Říma, kde se usadil. Díky intervenci Nicolase Claude Fabri de Peireska u kardinála Barberiniho se mohl nerušeně věnovat studiu koptštiny a luštění hieroglyfů. Kircher se stal symbolem všeho co bylo v postupné procesu rozpoznávání hieroglyfů nelogické a výstřední – částečně ale neprávem.

Kircher se domníval (a v tom se velice mýlil), že hieroglyfy mají čistě symbolický význam. Jeho vývody byly tedy mylné, ale i přes nesprávnost velice pozoruhodné. Například jméno faraona 26. dynastie Haibrea

Hieroglyfický zápis jména faraona Haibrea skládající se ze šesti znaků četl jako “laskavosti boha Usira musí být poskytovány prostřednictvím posvátných obřadů a řady duchů, aby bylo dosaženo blahodárnosti Nilu”. Jedná se o skutečně pozoruhodný závěr pokud víme, že faraonovo jméno znamenalo “Reovo srdce je potěšeno”. Nejvýznamnějším počinem Kirchera bylo sepsání čtyřsvazkového díla Oedipus aegyptiacus. Toto dílo sepsal Kircher mezi lety 1652 – 1654.

Peiresc a jeho spolupracovníci si po analýze prací zaslaných Kircherem uvědomil řadu jezuitových omylů, ale i nadále do něj vkládal (nebo alespoň předstíral, že vkládá) svoji důvěru.

Kircher a koptština

Podle některých historiků je Athanasius Kircher tím, kdo jako první nalezl spojitost mezi koptštinou a egyptštinou. To ale není zcela pravda, protože od roku 1629 byl o této souvislosti přesvědčen Peiresc. Toho roku dostal dopis od svého přítele z Egypta, který si při rozhovorech s Kopty uvědomil, že je to poslední stádium vývoje egyptského jazyka. Pokud se tedy nějaký Evropan chtěl pustit do studia koptštiny, musel se také pustit do arabštiny. Po prostudování Kircherových prací dva vědci z Peirescova okolí došli k překvapivému závěru – Kircher neuměl ani koptštinu ani arabštinu!

Jak je tedy možné, že byl považován za vzdělance, který významně přispěl k rozluštění hieroglyfů? Připomeňme si, že se Kircher usadil v Římě – samotném srdci katolické církve, která v té době stvrzovala všechny vědomosti a znalosti. Katolická církev necítila potřebu šířit vědomí o národu, který biblická tradice líčila v ponurých barvách a Kircher díky svým stykům u papežského dvora tak byl považován za vědce katolické církve. Jeho výsledky tedy nebyly tak pozoruhodné jako u jiných vědců, kteří ale neměli právě styky u papežského dvora.