Loučení s mumií

Nastal okamžik loučení s mumií – pozůstalí oplakávají prince. Smuteční průvod vystupuje po strmé cestě k místu pohřbu – tedy k hrobce vykopané do skály. V pyramidách se pohřbívali pouze faraoni a jejich manželky. Před hrobkou je několik obchodníků, kteří nabízejí kultovní předměty těm, kteří si je nepřinesli s sebou. Katafalk tažený dvěma voly se přiblížil k zádušní kapli, která je střežena sokolem na bidýlku – symbolem Západu.

Plačky dávají hlasitě najevo svou bolest podobně, jako když Eset a Nebthet truchlily za Usirem. Kněží sarkofág sňali z katafalku a položili před stélu. Přistupuje muž a pokládá na hlavu mumie parfémovaný kužel, stejný, jaký se používá při slavnostech a recepcích. Pláč ještě zesiluje. Manželka, děti a příbuzní zesnulého se hlasitě přidávají k žalostnému nářku plaček a na znamení zármutku se buší do prsou. Velkolepá pustá měsíční krajina v Údolí mrtvých ještě znásobuje všudypřítomný žal. Na scénu nyní vstupují kněží.

Před stélu postavili stůl, na který skládají jídlo a nástroje, které mají zrušit účinky balzamování a umožnit mrtvému znovu používat jeho údy a orgány – nůž ve tvaru vlaštovčího ocasu, teslici (malá sekera), stylizovanou dobytčí nohu. Hlavní kněz (kněz, který vedl obřady) nahlíží do papyru, zatímco ostatní kněží odříkávají náboženské texty. Nosiči obětí rozkládají před stélu víno, pivo, vonné masti, ovoce a zeleninu. Všechny tyto věci doprovodí zesnulého na onen svět. Později další nosiči přinesou výbavu a cenné předměty patřící mrtvému.

Loučení s mumií – obřad Otevírání úst

Před hrobkou nyní začíná obřad Otevírání úst, který zesnulému umožní znovu používat tělesné orgány. Zemřelý teď může opět moci jíst, mluvit, vidět a hýbat se stejně jako za svého pozemského života. Obřad Otevírání úst provádí kněz, později nástupce zemřelého faraona (prvorozený syn nebo bratr zesnulého).

Obřad se skládal z více než stovky úkonů – očišťování, nakuřování, dotýkání se obličeje teslicí (která symbolizovala roli tvůrce sochy). Během obřadu se také obětoval býk. Poté si se slzami v očích bere slovo vdova: “Jsem tvoje žena. Neopouštěj mě. Pokud odejdu, zůstaneš sám, ty, který si se mnou tak rád žertoval.” Dlouhé a bolestné litanii přizvukují plačky: “Jaké neštěstí! Bědujte bez ustání. Dobrý pastýř se odebral do země věčnosti.”

Poslední rozloučení

Loučení s mumií pomalu spěje ke konci. Nadchází čas na uložení sarkofágu a pohřební výbavy do hrobky. Rakev ze vzácného dřeva je vložena do čtverhranné vany z opracovaného kamene. Rodina se dohodla s kněžími, jak bude probíhat pravidelné zásobování nového příbytku věčnosti obětinami.

Obřad se blíží ke konci. Průvod začíná sestupovat zpět do údolí. Uzavírání hrobky zedníky z pohřebiště se již účastní jen rodina a několik přátel. Nyní přišel čas jídla. Zádušní hostina se koná buď v kapli nebo venku pod stanem vztyčeným pro tento účel. Hosté jedí a pijí na počest zesnulého za tichého doprovodu harfy a flétny.