Struktura mastaby

Struktura mastaby byla leckdy velmi složitá. Mastaba měla pohřební komoru vždy v podzemí. Někdy v hloubce dvou tří metrů, jindy deseti až dvaceti. Vytesána byla většinou ve skále a byla-li vyhloubena v písku, měla stěny obloženy cihlami a strop zajištěn trámy. Půdorys měla čtvercový nebo obdélníkový, přičemž hlavní osa bývala orientována severojižním směrem (ne však zvlášť přesně). Nejmenší, kterou dnes známe, měří po stranách zhruba metr a mrtvola byla v ní uložena svisle.

Největší pohřební komory v mastabách mají deset až dvanáct metrů a vysoké jsou dva až čtyři metry. Některé komory nesou stopy po výzdobě malovanými reliéfy, jiné po poměrně silné omítce; mnohé mají stěny skvěle uhlazeny. Před pohřební komorou bývala vždy předsíň, ke které vedla kolmá (výjimečně šikmá) šachta pro spuštění rakve s mrtvolou; v době stavby sloužila jako přívod vzduchu dělníkům.

V pohřební komoře byl umístěn sarkofág pro rakev (nebo rakve) s mumií mrtvého. Byl vždy z kamene, většinou z vápence nebo žuly. Stěny měl hladké nebo vyzdobené mělkým reliéfem a vytesán byl z jediného bloku. Byl vždy také výtvorem velké technické a často též umělecké dovednosti. V mnohých mastabách stojí dodnes na původním místě; v některých u stěny nebo volně, v jiných zapuštěn do podlahy, ale vždy na západní straně. Do pohřební komory byl dopraven už v době její stavby; tam pak čekal na rakev s mrtvým.

Rakev měla tvar lidského těla (resp. mumie v obinadlech) a byla ze dřeva. Po vnější i vnitřní straně byla vyzdobena malbami a nápisy, někdy bývala pozlacena nebo pokryta fólií z ryzího zlata. Je možné, že mumie nespočívala jen v jedné rakvi, nýbrž ve dvou nebo dokonce ve třech, které do sebe těsně zapadaly; doklady o tom máme však až z poměrně pozdních dob. Po uložení rakve s mumií byl sarkofág uzavřen víkem a obložen vybranými částmi pohřební výbavy. Během pohřebních obřadů nebo po nich byl mezi předsíň a šachtu spuštěn těžký kamenný blok; šachta byla pak zasypána pískem a kamením. Tím měl být navždy uzavřen přístup do pohřební komory a mrtvý měl mít navěky zajištěn pokoj a mír.

Skladiště pohřební výbavy

Skladiště pohřební výbavy bývalo v některých mastabách nevelké, protože hlavní část výbavy se vešla do pohřební komory a předsíně. V jiných tvořilo několik místností v podzemní i nadzemní části. K podzemním skladištním komorám vedlo zpravidla schodiště, které někdy nahrazovalo šachtu. Do pohřební komory dostával mrtvý nejcennější a nejpotřebnější předměty: nádoby s jídlem a nápoji, oděv, šperky, amulety, páni zbraně a dámy toaletní potřeby. Do dalších komor se ukládala další výbava: zásoby potravin, látky a oděvy, nábytek a domácí zařízení, skříňky s ozdobami ze zlata a drahokamů.

Byly odkryty mastaby, v nichž se našly tisíce nádob z alabastru, fajánse, někdy i z křišťálu. Všechny dokazují vytříbený vkus svých tvůrců. Z vyobrazení na reliéfech lze soudit, že průměrně zámožní Egypťané měli k dispozici přes sto druhů nebo chodů jídla; oblékali se prostě (i nejvyšším hodnostářům stačila většinou pouhá bederní rouška), zato však manželkám dopřávali skvostné oděvy, paruky, vonné oleje, parfémy, líčidla atd. Mnohé z těchto předmětů se rovněž našly, neboť všechny skladištní komory dávní vylupovači hrobek přece jen neodhalili.

Struktura mastaby – kaple pro zádušní kult

Kaple byla původně samostatnou stavbou, přinejmenším u mastab s masivní nadzemní částí; časem se však s nimi spojila, resp. se do nich včlenila, takže v nich tvořila zvláštní místnost. V mastabách na způsob obydlí byla od počátku součástí stavby, v rodinných mastabách měl každý pohřbený zpravidla samostatnou kapli. V některých mastabách zabíraly tyto kaple (spolu s dalšími místnostmi a spojovacími chodbami) víc než polovinu nebo tři čtvrtiny objemu nadzemní části. Nikdy však nebyly kaple v podzemí, a na rozdíl od pohřebních nebo skladištních komor nebyly uzavřeny. Naopak, jako místa zádušního kultu byly přístupny kněžím a pozůstalým mrtvého, aby tam odříkávali modlitby a přinášeli oběti.

Kaple bývala vždy na východní straně mastaby a mela dvě podstatné náležitosti: za prvé stélu čili symbolické dveře, jimiž do ní vcházel duch mrtvého, aby se zúčastnil kultovních obřadů, a za druhé tzv. serdab, což je arabské slovo a znamená “sklep”. Byla to úzká a ze všech stran zazděná místnost, zpravidla v jižním rohu kaple, a stála v ní socha mrtvého. Směrem do kaple měla maličké otvory; dnes si jimi prohlížejí návštěvníci sochu.