Kanopy, posvátné nádoby

Staří Egypťané věřili, že je po smrti čeká další život a proto věnovali velkou péči hrobce a zvlášť pak tělu zemřelého. Balzamovači zjistili, že mají-li být těla velmi dobře uchována, musejí se vyjmout vnitřnosti. Balzamovači s vnitřnostmi zacházeli velmi opatrně a časem je začali odkládat je do nádob. Těmto nádobám se později začalo říkat kanopy. Víka těchto kanop měla podobu čtyř Horových synů – Amseta, Kebehsenufa, Hapiho a Duamutefa.

Čtyři bohové a čtyři bohyně

V kanopách se uchovávaly jen některé lidské orgány – zvláštní péči si vysloužily jen játra, plíce, žaludek a střeva. Balzamovač orgány vyjmul, očistil a ponořil do pryskyřicové lázně. Pak je zabalil do obinadel a uložil do kanop.

Kanopy byly v průběhu času zhotovovány z různého materiálu (kamene, pálené hlíny nebo fajánse), ale jejich tvar se za staletí prakticky nezměnil. Byly to vyšší vázovité nádoby s plochým dnem a maximálním vydutím v horní třetině nádoby. Každý orgán chránil jeden ze čtyř Horových synů – Amset s lidskou hlavou pečoval o játra, sokol Kebehsenuf o střeva, pavián Hapi o plíce a šakal Duamufet o žaludek. Jejich podobě se brzy přizpůsobila také víka kanop.

Zleva: Kebehsenuf, Duamufet, Amset a Hapi

Každého z těchto bohů pak ještě chránila jedna bohyně spojená s jednou ze světových stran. Egypťané tyto bohyně zobrazovali v rozích kanopických skříněk nebo pohřebních komor. A o které bohyně šlo?

• Eset chránila jih a Amseta
• Nebthet chránila sever a Hapiho
• Selket chránila západ a Kebehsenufa
• Neit chránila východ a Duamufeta

Od jam na vnitřnosti ke kanopám

V období Staré říše ve vnitřnosti nevyjímaly z těl systematicky, pokud se ale vyjímaly, balily se do obinadel a ukládaly do výklenku poblíž sarkofágu. Od nástupu 4. dynastie se ukládaly do kamenných skříněk rozdělených na čtyři části. Jednou z takto vyrobených skříněk je skříňka, která patřila Chufuově matce – královně Hetepheres I.

Teprve v období Střední říše se objevily kanopy v pravém smyslu slova. Víka byla nejdříve jednoduchá, ale postupně je nahradila víka s podobou čtyř Horových synů. Kanopy se dál ukládaly do kanopické skříňky, která bývala umístěna v blízkosti sarkofágu. V období Nové říše znázorňovala víka Horovy syny v jejich lidské nebo zvířecí podobě a kanopy se ukládaly už do většiny hrobek.

Později se vnitřnosti napouštěly pryskyřicí a poté se zabalené vracely do těla. Tyto balíčky někdy obsahovaly voskové figurky představující Horovy syny. Egypťané je ale do těla vraceli náhodně, takže se některé orgány našly na neodpovídajícím místě. Někdy balíčky obsahovaly také orgány, které se obvykle neuchovávaly. To je příklad královny 21. dynastie Tausrety. Její plíce poprášené pilinami se našly v pravé horní části hrudníku, hned pod nimi byla játra a soška opice. Nalevo byl pak balíček se žaludkem a ledvinou.

V období úpadku (715 – 332 př.n.l.) se zabalené vnitřnosti někdy pohřbívaly spolu s mrtvým, uložené mezi jeho nohy. S příchodem Ptolemaiovců a později Římanů se mumiím vnitřnosti přestaly vyjímat. Kanopy ale zesnulého provázely na jeho poslední cestě dál – i když prázdné.