Lékaři starověkého Egypta

Lékaři starověkého Egypta dokázali vymyslet množství léků. Lékařství využívalo veškeré bohatství , které země poskytovala k léčení nejrůznějších nemocí. I když se to může zdát neuvěřitelné, Egypťané nevěděli téměř nic o fungování lidského těla. Je to o to větší zajímavost vzhledem k tomu, jak dokonale zvládli proces mumifikace. Tehdejší lékařské znalosti nedovolovaly zaměření na příčiny chorob a jejich prevenci. Hlavním úkolem pro lékaře tedy bylo ulevit pacientům a pokusit se (někdy bez úspěchu) jejich nemoc vyléčit.

Už od období Staré říše vznikali určité specializace – oční, zubní, interní, chirurgické. Staroegyptský termín pro označení lékaře byl sinu, ale specialisté měli vlastní pojmenování – například chirurgové byli nazýváni kněžími Sachmety. V této době také pravděpodobně vznikaly první lékařské spisy i když jejich nejstarší opisy pocházejí z období Střední říše.

Příroda ve službách člověka

Léky měly různou podobu – Egypťané znali tekuté léky, pilulky, čípky, klystýry, oční kapky i obklady. Byli tedy schopni podat lék různým způsobem a dostat ho k nemocnému místu. Pilulky se tak používaly při léčbě žaludečních problémů, kapky zase pro léčbu očí. Jako přísady se používaly přírodní prvky jako síran měďnatý, oxid měďnatý a železnatý, olovnaté soli, mořská sůl, antimon a sulfid arzenitý. Většinou se tedy jedná o toxické látky. Řekové později slovem “toxický” označovali jak jedy tak léky. Z egyptské flóry se používal lotos, aloe, mák, pryskyřice, kadidlovník, arabská guma, myrha, šafrán a také růže. Přísady do léků se míchaly s mlékem, pivem nebo olejem, pokud se měla zhotovit mast používal se tuk.

Lékaři starověkého Egypta dokázali vymyslet velice účinné léky. Například k léčbě potíží se sítnicí způsobené nedostatkem vitamínu A podávali hovězí játra. Většina léků ale nabízela jen malou šanci na vyléčení. Polykání medu či mléka sice ulevilo bolavému krku, ale nevyléčilo rýmu. Egyptští lékaři dokázali připravit složité odvary, které obsahovaly nejméně jednu přísadu, která byla schopna alespoň ulevit nemocnému.

Starověký Egypt byl silně nábožensky založenou zemí, takže zde důležitou úlohu hrál také placebo efekt. Víra nemocného v lékaře a v recepty předků nepochybně ovlivňovala proces uzdravování. Zotavení pacienta pak zvyšovalo důvěru v lék i když ten měl často psychologickou než aktivní zásluhu na odeznění nemoci. Podávání léků provázela různá zaříkadla.

Větvička olivovníku – olej byl vedle mléka a piva častou používaným pojivem při přípravě léků.