Řemesla starověkého Egypta

Na rozkaz vezíra (faraonem pověřeného správce země) se pracovní síla vybírala mezi venkovským obyvatelstvem, které podle systému povinných robot mohlo být kdykoli povoláno k velkým veřejným pracem. Dělníci se snažili zalíbit se faraonovi a ochotně se ujímali tohoto náročného úkolu, protože věřili, že pracují pro svatou věc. Na stavbě Velké pyramidy faraona Cheopse (Chufeva) tak během dvaceti let pracovalo přibližně 100 000 lidí, kteří vozili, přemisťovali a skládali na sebe 2,5 milionu kamenných bloků, z nichž každý vážil asi 2 tuny.

Řemeslníci na stavbě Velké pyramidy

Aby toto obrovské staveniště u Velké pyramidy mohlo fungovat, a nenarušovalo přitom pro hospodářství nezbytnou práci na polích, vezír vytvářel skupiny 20 000 mužů, které se každé tři měsíce střídaly. Dělníci pracovali vždy devět dní a desátý den byl vyhrazen pro odpočinek.

Ti, kteří bydleli v okolí, se vraceli ke svým rodinám, ostatní dělníci pekli chléb, odpočívali na rohoži položené přímo na zemi, nebo se rozptylovali pitím piva či kyselého mléka ve světle olejových lamp. V okolí staveniště pyramidy účelově vzniklo velké množství vesnic, řada dílen a zásobovacích skladů. V každé chýši z nepálených cihel, vybavené kuchyní, pecí na chleba a komorou, nalezlo přístřeší asi deset osob.

Košíkáři, kameníci, malíři, tesaři …

Na staveništi pyramidy byl neustálý čilý ruch. Košíkáři vyráběli košíky, ženy na hlavách přenášely těžké džbány plné vody. Trochu dál od staveniště si výrobci nepálených cihel připravovali řezanku a vlhkou hlínu. Venkovští dělníci vozící těžké kamenné kvádry, kameníci, sochaři a malíři, truhláři, tesaři, umělečtí truhláři, stavitelé lodí, koželuhové – ti všichni přispěli ke slávě Egypta.

Mezi dělníky bylo nejvíce vesničanů. Vesničané na tři měsíce opouštěli svá pole a stáda, aby se zúčastnili velkých veřejných prací, o nichž rozhodoval faraon. Obvykle byli povoláváni vesničané žijící v okolí staveniště, ale pokud se stavěla veliká pyramida a bylo zapotřebí několik tisíc pracovníků, vezír bez váhání ponechal dělníky pracovat déle než tři měsíce, nebo povolal pracovníky i z několikasetkilometrové vzdálenosti. Profesionální řemeslníci pak přicházeli z velkých sousedních měst.

Systém roboty v Egyptě pokračoval dlouho po době faraonů – o jejím zrušení se rozhodlo až v roce 1889. Faraon pravidelně vydával osvobozující dekrety, které se týkaly zejména knězi a členů královských zádušních statků. Později, v době Střední říše, se tyto dekrety vztahovaly i na střední třídu, tj. na písaře ve státních službách. Během staletí vedly tyto úlevy ke stále důraznějším vzpourám dělníků. Za útěk z roboty se trestalo doživotními nucenými pracemi. Uprchlík, zbavený svobody, pak mohl být posílán z místa na místo nebo děděn.