Jak vznikala pyramida

Pyramidy jsou stavby nikoli z prvního, nýbrž z dosti pokročilého stadia vývoje egyptské společnosti. Monumentální architektura nevzniká nikdy “na začátku nějaké kultury”. Výstavba takových děl vyžaduje staletí zkušeností. Nejinak tomu bylo i ve starověkém Egyptě. Pro stavbu monumentů je potřeba vytvořit také ekonomické a technické předpoklady.

Když si první vědečtí výzkumníci Egypta ověřili tvrzení antických autorů, že pyramidy jsou královské hrobky, začali pátrat. Pátrali po odpovědi na otázku jak byli králové pohřbíváni předtím. Nikdo přece nemohl věřit tomu, že se tyto hrobky vynořily “najednou jako sopečné ostrovy z moře”.

Už Vyse a Perring vytušili, že stupňovitá pyramida je “předstupněm” pravé pyramidy. Champollion s Rosellinim zaznamenali četné styčné body mezi královskými a jinými hrobkami. pokusili se dokonce o náčrt spojovací linie mezi pyramidami v Gize a skalními hrobkami v Údolí králů. Nejdál dospěl v tomto průkopnickém období Lepsius, když objevil souvislost mezi pyramidami a hrobkami hodnostářů v jejich okolí, které tamější Arabové nazývali mastaby, tj. stejně jako masivní hliněné “lavice” se šikmými stěnami před rolnickými domy, které jim je svým tvarem připomínaly.

Mastaba – předchůdce pyramidy

Lepsius vyslovil názor, že v takových mastabách (tento termín přešel pak i do egyptologie) byli původně pohřbíváni také králové. Z těchto nástaveb, které se terasovitě zmenšovaly, vznikla podle něho “stupňovitá mastaba”, za kterou považoval také Džoserovu pyramidu u Sakkáry, a z té se pak vyvinula “pravá pyramida”. Pozdější výzkumy tuto jeho teorii přes různé úpravy a doplňky v podstatě potvrdily.

Důkaz, že pyramidy měly své předchůdce v mastabách, přinesl až britský archeolog W. B. Emery, který vedl v letech 1935-1956 rozsáhlý průzkum sakkárského pohřebiště a objevil tam řadu mastab z archaické doby. Všechny byly z cihel a rozdílných rozměrů; jedna z největších umožňovala přes značnou zchátralost poměrně snadnou rekonstrukci.

Hrobka Andžejba – faraona 1. dynastie

Tvořila komolý jehlan vysoký asi pět metrů, který měřil u základny 28 x 14 metrů a nahoře 14×7 metrů. Původně měla asi dvacet nevysokých stupňů a ohrazena byla pětimetrovou zdí s pravidelnými výklenky. Celkovou koncepcí se velice podobala Džóserově stupňovité pyramidě. Její výzkum pak potvrdil, v co Emery doufal: nešlo tu o mastabu nějakého hodnostáře, nýbrž samého krále, a to krále Andžjeba (Enezi-ba), prvního krále ze Sakkárského seznamu králů, který se jako “král Horního a Dolního Egypta” jmenoval Merjebten (Mié-bis) a byl podle Ebózevské desky a Manethových Egyptských pamětihodnosti šestým panovníkem první dynastie!

Vyspělá architektura Andžjebovy mastaby nepřipouštěla pochybnosti, že je rovněž výsledkem dlouhého vývoje. Doklady tohoto vývoje se našly hned v jejím okolí: v starších a prostších hrobkách z archaického období. Emery je rozdělil na několik skupin podle dvou hledisek.

1.  podle společenské příslušnosti jejich majitelů na hrobky králů a členů jejich rodiny, dále na hrobky vyšších a nižších hodnostářů, úředníků, řemeslníků atd. až po hrobky rolníků a dělníků
2.  podle stáří, přičemž rozeznal celkem šest stádií s plynulými přechody. Nejstarší architektonický prototyp Andžjebovy mastaby objevil v hrobce královny Herneity: ohradní zeď měla téměř stejného typu, nadzemní část vsak menší a bez zjevných stop po stupních. Jejím odkrytím se dostal na samý práh egyptských dějin: královna Herneit byla manželkou krále Džera, nástupce krále Ahy nebo Narmera, ztotožňovaného se sjednotitelem Egypta Menim!