Žně, svátek boha Mina

V březnu, prvním měsíci období sucha, se každý rok konal velký Minův svátek. Min byl bohem úrodnosti, žní a mužnosti. Zosobňoval ho bílý býk, kterému faraon na počátku žní daroval první pokosený obilný klas. Tento obřad byl pro faraona další příležitostí, jak stvrdit svou moc nad Horním a Dolním Egyptem a poděkovat bohu za to, že mu vdechl svou plodivou sílu. Panovník, “zářící jako vycházející slunce”, opouští ve slavnostním oděvu a s modrou korunou chepreš palác. Je usazen na nádherném křesle v nosítkách, která nese dvanáct mužů, vybraných mezi faraonovými syny a význačnými dvorskými hodnostáři.

V čele průvodu kráčí hudebníci a kněží, za nimi ostatní královští synové a hodnostáři nesoucí faraonské atributy – berlu, žezlo, důtky, sekeru. Za nimi přichází kněz, který má na starost řádný průběh obřadu. Kněz má v rukou dlouhý papyrový svitek s podrobně rozepsanými fázemi slavnosti. Před faraonem kráčí ještě jeden kněz, oděný jen do půl těla, který před panovníkem pomalu a slavnostně pálí kadidlo. Za nosítky následují další hodnostáři a vyšší důstojníci. Průvod uzavírají vojáci vyzbrojení kyji a oštěpy.

Dlouhý královský průvod majestátním krokem směřuje ke kapli boha Mina, kde bude faraon moci obdivovat jeho krásu. Po příchodu na kultovní místo sestoupí z nosítek a postaví se čelem k chrámu, aby mohl zahájit rituální nakuřování, úlitby a předávání obětin „svému otci Minoví”.

Pocty Minovi

V kapli je umístěna socha boha. Po každé její straně stojí svatostánek tvaru kuželovitého úlu, který symbolizuje Minovu původní svatyní v poušti. Jsou tu i stylizované záhonky salátu považovaného za afrodisiakum. Božská socha zobrazuje Mina s kulatou čapkou, z níž vystupují dvě pera. Tělo a nohy má zahaleny do přiléhavého pláště. Na bradě má rituální vous. Tzv. čistí knězi vztyčují sochu na palankin zdobený draperií, který posléze dvacet dva z nich zdvihne na ramena. Zde začíná druhé procesí, které zobrazení boha odnese až na zvláštní podstavec. Je obklopen kněžími, kteří jej ovívají. Faraon si již modrou korunu vyměnil za korunu Dolního Egypta. Nyní je po jeho boku i královna.

Průvod se dává do pohybu. V jeho čele kráčejí dva zástupy knězi. První z nich tvoří nosiči obrazů (sokol, ibis, šakal, důtky nebo kyj), které představují bohy, kteří doprovázeli Mina na jeho dlouhé cestě. Kněží v druhém zástupu nesou na pravém rameni pozlacené dřevěné sošky faraonových královských předků. Hned za nimi nesou kněží podstavec se soškou boha, za nímž následují král a královna a za nimi fantastický bílý býk, jenž má mezi rohy sluneční kotouč. Býk ztělesňuje sexuální potenci boha Mina a nazývá se Min-Kamutef, “Min, býk své matky”. Tou není myšlena faraonova matka, nýbrž bohyně Eset. Podle jedné legendy právě Min oplodnil matku Hora, jehož je faraon pozemským zástupcem. Jeden kněz pálí před býkem, králem a sochou kadidlo.

Zpěv černocha ze země Punt

Průvod se cestou několikrát zastavuje, aby mohl kněz předčitatel zapět hymnus na oslavu boha a faraona. Během jedné z těchto etap se odehrává i “zpěv černocha ze země Punt”, o kterém toho moc nevíme. Snad jen to, že při tomto obřadu bohové, kteří tančili pro Mina, uvolnili místo tanci a zpěvu černocha ze země Punt. Min byl někdy považován za stvořitele černochů, a proto býval označován jako jejich otec. V této souvislosti býval zobrazován s černým obličejem na důkaz, že jeho původním poddaným kolovala v žilách africká krev.

Konečně průvod přichází k podstavci a umístí na něj sochu boha. Faraon bohovi znovu nabídne obětiny a knězi poté vypustí čtyři stěhovavé ptáky (mandelíky) do čtyř světových stran, aby oznámili ostatním božstvům, že faraon právě zopakoval svůj nástup na trůn. Tito ptáci navíc symbolizovali Horovy syny, které jejich otec také kdysi vyslal, aby ostatním božstvům zvěstovali jeho nástup na trůn. Amset vyletěl na jih, Hapi na sever, Duamutef na východ a Kebehsenuf na západ. Faraon, který se takto ztotožnil s Horem, si posléze na hlavu konečně nasadí dvojitou korunu Horního a Dolního Egypta.