Období Střední říše

Střední říše (2055-1650 př. Kr.) byla obdobím politické jednoty, jehož jádro tvořily dvě fáze: 11. dynastie, vládnoucí z hornoegyptských Théb (Vesetu), a 12. dynastie, která sídlila nedaleko Lištu u Fajjúmské oázy.

Dříve se historikové domnívali, že Střední říše zahrnovala pouze 11. a 12. dynastii, v nedávné době však výzkumy jasně ukazují, že nejméně první polovina tzv. 13. dynastie (která postrádá typické rysy skutečné politické dynastie) jednoznačně patří ještě ke Střední říši. Nedošlo k přesunu hlavního města či královské rezidence, ani k výraznému úbytku královských aktivit nebo úpadku umění – naopak, některá z vynikajících uměleckých a literárních děl pocházejí právě ze 13. dynastie.

Úpadek ovšem nastal v budování velkých monumentů, což naznačuje, že 13. dynastie nebyla tak silná, ani tak ovlivněná velkolepými myšlenkami, které charakterizovaly vládu panovníků konce 12. dynastie. Tento jev bezpochyby zapříčinila krátká vláda většiny panovníků 13. dynastie, ale důvody pro tyto změny politického obrazu dosud neznáme.

Faraoni 11. dynastie

Prvním panovníkem 11. dynastie, který získal vládu nad celým Egyptem, byl Mentuhotep II. (2055-2004 př.n.l.), jenž pravděpodobně vystřídal na thébském trůnu Antefa III. (2063-2055 př.n.l.). Mentuhotepův obrovský úspěch při znovusjednocování Egypta byl uznáván samotnými starověkými Egypťany a ještě za 20. dynastie ho nápisy v mnoha soukromých hrobkách oslavovaly jako zakladatele Střední říše.

Zvláště významnými ukazateli úspěšného obnovení míru je nárůst počtu historických záznamů a stavební činnosti, očividná prosperita země za pozdějších let jeho vlády a obroda a rozvoj všech forem umění. Je ironií osudu, že po tak slibném začátku zanikla 11. dynastie pouhých devatenáct let po jeho smrti.

Faraoni 12. dynastie

Chronologie 12. dynastie se ve světle intenzivního studia datovaných monumentálních památek postupně přepracovává. Některé z těchto studií uvádějí mnohem kratší období vlády než fragmentárníTurínský papyrus a výtahy z Manethona. Kontroverzní jsou zejména vlády Senusreta II. a III.

Další zmatek vneslo do chronologií objevení “hieratických kontrolních značek” vyrytých do zdiva monumentů Senusreta III., a proto je datování 12. dynastie ve stavu neustálých změn. Josef Wegner například předkládá velmi silné důkazy pro devětatřicetiletou vládu v případě Senusreta III., které – spolu s objevem odkazů na “rok 30” Senusreta III. v Lištu a s důkazy o tom, že slavil svátek sed (královské jubileum) – hovoří ve prospěch mnohem delšího panování tohoto krále, než uvádí většina moderních chronologií.

Existují domněnky, že vláda Senusreta II. trvala pravděpodobně devatenáct let (jak naznačují papyry objevené v městě Láhúnu) než kratší dobu, jak uvádějí zrevidované chronologie, je však poněkud obtížné vtěsnat tyto dlouhé vlády mezi absolutní data, která navrhují někteří egyptologové. Důkazy pro delší vlády panovníků 12. dynastie by mohly svědčit ve prospěch teorie koregencí, založené na monumentech s dvojím datováním. Mnoho badatelů však předložilo přesvědčivé důkazy vyvracející některé spoluvlády, jako například koregenci Amenemheta I. se Senusretem I., Senusreta I. s Amenemhetem II. i a Senusreta III. s Amenemhetem III.

Senusret III.

Vrchol Střední říše nastal za vlády Senusreta III., který byl především dobyvatel, ale neopominul ani architekturu . Vděčíme mu například za pyramidový komplex v Dahšúru. Jeho syn Amenemhet III. využil otcem obnoveného míru k posílení ekonomiky. Mnoho informací nemáme o jeho nástupci Amenemhetovi IV. – nevíme ani, zda šlo o syna nebo synovce – ani o jeho dceři a manželce Amenemheta IV. Sebeknofru, která vládla po smrti svého manžela.

Následovalo 2. přechodné období, které trvalo více než 200 let. Během tohoto období se do Egypta dostal asijský národ Hyksósů.