Kleopatra VII. – poslední egyptský faraon

Ptolemaios XII. svými nástupci učinil obě svoje děti – Ptolemaia XIII. a Kleopatru VII. Toto rozhodnutí se ukázalo být nešťastným, protože vedlo k bojům mezi oběma potomky. Ptolemaios XIII. přinutil svou sestru a manželku prchnout z Egypta do Palestiny, kde se ale Kleopatra připravovala na návrat do Egypta.

Kleopatra vstupuje na scénu opět v okamžiku, kdy po prohrané bitvě prchá Pompeius do Egypta před Caesarem. Pompeius byl ale Egypťany úkladně zavražděn, než vstoupil do země. Tato vražda měla být důkazem, že se Egypt distancuje od Caesarova protivníka a měla zabránit Caesarovu vylodění v Egyptě. Caesar však bez rozpaků do země vstoupil a zasáhl do vnitřních problémů, které právě Egypt prožíval. Šlo o nelítostný zápas o královskou moc, o kterou se podle rozhodnutí Ptolemaia XII. měly dělit jeho děti, Ptolemaios XIII. a Kleopatra VII. Dvořané obklopující mladého krále, však dosáhli toho, že Kleopatra musela odejít z Alexandrie a zříci se svého mocenského podílu. Ptolemaios XIII. byl hříčkou v rukou svých rádců, z nichž hlavní roli hrál eunuch Pothenios.

Kleopatra a Caesar

Když se Caesar dozvěděl o zavraždění Pompeia pospíchal do Egypta, kde se vylodil roku 48 př.n.l. V Egyptě zjistil, že se ocitl v zemi zmítané hladem, v zemi, která je na pokraji občanské války. V tu chvíli ale vstupuje na scénu Kleopatra. Její odvaha zřejmě přinutila Caesara k tomu, aby změnil původní názor připojit Egypt k Římu jako provincii. Podnikl cestu po Egyptě, během níž se sbližoval stále více s Kleopatrou. Tato cesta jej přesvědčila o tom, že připojení Egypta by v tuto chvíli nebylo správným tahem. Potřeboval sice egyptské obilí, ale současně si uvědomoval, jakou hrozbou by byla mocná provincie v rukou ambiciózního vůdce, který by mohl shromáždit své věrné a vyhladovět Řím.

Kleopatra dosáhla svého – Caesar stvrdil její postavení egyptské královny, ale ponechal v Egyptě tři římské legie. I přesto ale Kleopatra dokázala zachovat své zemi nezávislost, udržet pro sebe korunu a stát se milenkou muže, který byl nejmocnější osobností starověkého světa. Kleopatra dokonce porodila Caesarovi syna – Ptolemaia XV. Kaisara, kterému však alexandrijský lid dal přezdívku Kaisarión – Malý Caesar.

Kleopatra obklopila Caesara celou krásou své říše a Caesar, u něhož byl sklon k orientálnímu luxusu vždy přítomen, rád podlehl. Caesar se viděl podoben Alexandru Velikému a Kleopatra získala prvního muže Říma pro svou vizi vlády nad světem pod společným vedením.

Kleopatra v Římě

Roku 46 př.n.l. přijela Kleopatra za Caesarem do Říma se svým třináctiletým nevlastním bratrem, který zůstal naživu a s nímž se oficiálně dělila o vládu a s Kaisariónem. Formálním účelem její návštěvy bylo potvrzení smlouvy jejího otce o spojenectví a přátelství Egypta s Římem. Kleopatra pak zůstala ve městě do konce Caesarova života. V době jejího příjezdu se stavěla Venušina svatyně (od Venuše odvozoval rod Iuliů svůj původ) a vedle ní stála pozlacená bronzová socha Kleopatry.

V některých Caesarových činech z té doby lze vysledovat vliv Kleopatry a její země vůbec. Například Caesarův plán na založení skvělé veřejné knihovny se zakládal na světoznámé ptolemaiovské knihovně při Museiu, vědeckém ústavu v Alexandrii. I jeho velkolepé, ale neuskutečněné plány prokopat odvodňovací kanál mezi Pomptinskými bažinami jižně od Říma a průplav Korintskou šíjí měly jistě do značném míry vzor v Egyptě, který měl s takovými díly velké zkušenosti. I Caesarovu úpravu kalendáře řídil alexandrijský astronom.

V únoru roku 44 př.n.l. byl Caesar jmenován doživotním diktátorem a censorem. Dne 15. března 44 př.n.l. se v senátu chystal převzít královský titul, ale jeho život ukončila dýka Marca Iunia Brtuta. V Caesarově závěti nebyla zmínka o Kaisarionovi a Kleopatra byla zmatená a znepokojená. V dubnu definitivně opustila Řím a vrátila se do Alexandrie.

Kleopatra a Marcus Antonius

Hlavní starostí Kleopatry nyní bylo uchovat suverenitu Egypta. Proti své vůli se ale ocitla v jádru sporu mezi Caesarovými dědici – generálem Marcem Antoniem a Caesarovým adoptivním synem Octavianem. Kleopatra neměla důvod k obavám – Antonius byl pánem Říma a jako Caesarův spolubojovník a přítel byl věrným přítelem Kleopatry. Ta se proto domnívala, že je v bezpečí, což se ukázalo jako velký omyl. Netušila, že právě Egypt se stane jablkem sváru meze Antoniem a Octavianem.

Aby se mohl Marcus Antonius vypořádat s Octavianem, potřeboval egyptské obilí. Z politických důvodů se rozhodl zastat se Kaisariona a odplul do Alexandrie. Statečný voják podlehl kráse a inteligenci mladé královny stejně jako předním Caesar. Kleopatře se podařilo potlačit pletichy osnované stoupenci Octaviana – pozdějšího císaře Augusta.

Kleopatra porušila tradice svých předchůdců, kteří spravovali Egypt z Alexandrie na dálku a zbytek země používali jen jako bezednou studnici. Po “alexandrijských králích” usedla na trůn “egyptská královna”. Kleopatra se naučila egyptsky a snažila se najít podporu v jednotlivých krajích. V náboženské oblasti oprášila faraonské tradice a rituály, které za vlád jejích předchůdců upadli téměř v zapomnění.

Tento návrat k tradicím se projevil zejména po narození Kaisariona. Kleopatra trvala na tom, že její syn narozený v Římě musí být uznán za Egypťana. Vládl společně se svou matkou jako Ptolemaios XV. Kaisarion. Politická situace ale pomalu směřovala ke konci šťastných dnů Kleopatra a Marca Antonia – směřovala k bitvě u Actia.